Země bez draků - Kapitola 11

11. Vlastní zájmy

Ráno Ryka probudil zvuk tříštěného skla. Otevřel oči a zjistil, že sedí zkroucený v křesle u krbu a v koleni mu bolestivě škube. Rozhlédl se a uviděl provinile se tvářícího Triveta, kterému u nohou ležely střepy z rozbité skleničky.

„Snažil ses nenápadně vyplížit, co?“ zabručel Samuel rozespale.

„Ne tak nahlas,“ zašeptal Trivet a mnul si spánky.

Ryko sám se už probral dost na to, aby i jeho dostihla bolest hlavy. Trivet se dovlekl k oknu, aby dovnitř pustil trochu čerstvého vzduchu, ale zatímco zápasil s klikou, dveře se rozletěly a dovnitř vrazila Camilla. Na prahu se zastavila a nevěřícně zamrkala.

„Děláte si legraci?“ řekla a hlas se jí neznatelně chvěl. „Dneska sem má přijít aldormský vyslanec a vyjednávat a tady to vypadá jako v krčmě.“

V tu chvíli se Trivet otočil od okna. „Tišeji, prosím,“ zaúpěl.

Camilla vypadala, že by někoho nejraději přehnula přes koleno jako svoje dcery. „Výborně, takže aldormský vyslanec už tu je. Znamená to, že můžeme začít?“ zeptala se.

„S veškerou úctou, vévodkyně, se musím omluvit. Aldormský vyslanec se necítí dobře a vyjednávat bude nejdřív odpoledne. Pokud ho manželka do té doby neuškrtí,“ pronesl Trivet a bez dalšího slova odešel.

Camilla bezmocně rozhodila rukama a otočila se k Rykovi. Ten si vyměnil krátký pohled se Samuelem a pak pokrčil rameny. „Já bych rád vyjednával, ale jak vidíš, není s kým. Vyřiď někomu ze služebnictva, ať mě vzbudí, až se pan vyslanec bude cítit lépe.“

Svatba aldormského krále počkala měsíc, počká ještě den.

***

Ryko si masíroval ztuhlé koleno, aby se uklidnil. On, Samuel a Trivet celý předešlý den strávili tím, že se snažili vypořádat se s kocovinou, a až další ráno se konečně sešli v místnosti, kde obvykle zasedala Rada. Manželé Veillovi seděli na jedné straně stolu, Ryko s Colinem proti nim. Těsně před začátkem jednání se ale v místnosti objevila Camilla a posadila se vedle Ryka. Když se jí zeptal, co tam dělá, odpověděla, že přišla na přání aldormské princezny, což Margarita obratem potvrdila.

To nevěstilo nic dobrého.

Pronesl na úvod několik vět a musel se držet, aby se neotáčel po Camille, která se vedle něj usmívala jako kočka, která našla hrnec smetany.

„Tristenolu by víc vyhovovalo poskytnout nevěstu pro mladého prince Michaela,“ řekl Colin. „Moje dcery jsou například obě vhodného věku a obě vnučky princezny Viktorie Ysander.“

„Děti?“ zvedl Trivet obočí. „To nepřipadá v úvahu. Po zločinech, které tristenolská šlechta spáchala s cílem poškodit Aldormu, je nutné stvrdit mír okamžitě.“

„Mnozí členové Rady si nejsou jisti nárokem krále Creagana,“ namítl Colin. „U prince jsme si alespoň jistí, že je synem právoplatné aldormské královny.“

„Naše instrukce od krále zněly jednoznačně – najít v Tristenolu manželku pro něj. O princi nepadlo ani slovo,“ trval si Trivet na svém.

On a Colin se ještě chvíli handrkovali, ale Ryko jen poslouchal a mlčel. Uvažoval, jestli je jediný, kdo vidí významné pohledy mezi Camillou a Margaritou, nebo jen jediný, koho znepokojují. Znal Camillu dost na to, aby věděl, že odhalí svoje karty, jen jí musí dát čas. Proto čekal, zatímco Colin se snažil podstrčit Trivetovi svou mladší dceru Ellu jako nevěstu pro prince Michaela.

Camilla zasáhla až ve chvíli, kdy se zdálo, že by vyjednávání mohlo přejít v hádku. Hlasitě si odkašlala. Oba muži se po ní překvapeně otočili, ale Colinova reakce byla o něco pomalejší a překvapenější, než by Ryko čekal.

„Leona Derwová,“ pronesla Camilla. „Vnučka princezny Stelly Ysander, dcera nejbohatšího vévody v Tristenolu. Je jí dvacet tři let, takže může Aldormě dát spoustu dalších dědiců. Její otec je posledních šest let jako na trní, jen aby ji provdal co nejvýhodněji a zatím neměl příležitost. Je to poslušná, neprůbojná dívka s výborným vychováním, která neudělá Aldormě ostudu, a má tři mladší sourozence, takže se dokáže postarat i o malého prince. Vaše budoucí královna se jmenuje Leona Derwová.“

Než stačil Trivet cokoliv říct, promluvila Margarita: „Pro Aldormu je tato varianta přijatelná.“

„Má drahá...“ začal Colin a Ryko měl co dělat, aby nevypěnil. Colin Camillu nikdy na veřejnosti neoslovoval jinak než jménem, pokud zrovna nehráli divadlo. Celé překvapení předstíral a společně měli manželé Gorlanovi nějaký plán, do kterého zatáhli i aldormskou princeznu. Jediná otázka byla pro koho to celé hráli – pro Ryka nebo pro Triveta?

„Sám víš, že obě naše děvčata si na manžela ještě počkají. Jestli to bude nebo nebude aldormský princ, o tom si můžeme promluvit znovu za deset let,“ odpověděla Camilla smířlivě. „Dcera ullumanského vévody je dobrá volba. Když jsme ale ustoupili v otázce manžela, přejeme si poslat na Wildaran stálého vyslance. Navrhuji Daniela Tristama, mladšího syna hraběte ze Sovího hrádku.“

Zapomněla ses zmínit, že je to zároveň i tvůj bratr, zasyčel Ryko v duchu. Celou věc už Camilla dohodla za jeho zády – ženit se bude Creagan a za to jí Margarita pomůže dostat bratra na zásadní místo vyslance. Podcenil ji, zatímco on vyspával bolehlav, ona už rozhodila sítě. Když si uvědomil, že by nikdy nezabila dítě, zapomněl, že by byla ochotná udělat téměř cokoliv jiného.

„Vévodkyně Gorlanová, mohu na slovíčko?“ vyštěkl a sáhl po holi. Vykulhal na chodbu a podle šustění sukní ho Camilla následovala. Jen co se za nimi zavřely dveře, obrátil se k ní a doufal, že vypadá stejně rozzuřeně, jako se cítí.

„Co to má znamenat?“

„Co?“ zatvářila se Camilla nevinně. „Jen vyjednávám mír s Aldormou.“

„Ze kterého čirou náhodou tvoje rodina vyjde vítězně,“ opáčil Ryko. „Ty na zdejším dvoře, tvůj bratr na aldormském. Proč mám pořád pocit, že i korunovace Leony Derwové královnou Aldormy pro tebe bude nakonec taky výhodná?“

V Camillině tváři se nepohnul ani sval. „Abys věděl, tak tu dívku jsem vybírala s ohledem na Simiho a tebe,“ řekla chladně. „Její otec je vždycky přísně nestranný, dává si pozor, aby nepodpořil ani Simiho, ani Rosalii. Má tolik peněz a díky nim tolik vlivu, že ho téměř nic nedokáže zviklat. Leonina výhodná svatba je jedna z mála věcí, která nám ho nakloní, a jeho podpora vyváží svatbu Filipa Orba s Yvette Dauthovou. Jestli to nevidíš, tak máme špatného regenta.“

„Já to vidím,“ ušklíbl se Ryko, „a je to výborný tah, přesně takový, jaký jsem si přál. Vadí mi, že k tomu nenápadně přimícháš svoje vlastní zájmy a neřekneš mi ani slovo dopředu. Možná jsem špatný regent, ale pořád jsem regent já a ne ty.“

„Kdybych byla muž...“ nechala Camilla větu významně nedokončenou.

„Tak bys byla nejmladším synem hraběte ze Sovího hrádku a regentem by ses stala jen v případě, že bys vyvraždila všechnu ostatní vyšší šlechtu,“ odpověděl Ryko.

Camilla znechuceně nakrčila nos. „Jsi barbar, Ryko Nimane.“

„Ale barbar s regentskou pečetí, který možná potřebuje využít hodnost vyslance k tomu, aby získal další spojence. Nemůžu to místo vyplýtvat na tvého bratra.“

„Můžeš a to hned ze dvou důvodů,“ přimhouřila oči. „Za prvé, v Aldormě potřebuješ někoho, komu můžeš bezpodmínečně věřit. Daniel se Dauthy podplatit nenechá. Za druhé, jsme přátelé, Ryko, ale já a Colin potřebujeme svoji vlastní pozici, nezávislou na tobě. Budeme ti pomáhat, dokud budeme moct, ale nemůžeš chtít, abych budoucnost svých dcer vsadila jen a pouze na tebe. Takže ano, budu do politiky přimíchávat vlastní zájmy. Ber nebo nech být.“

Chvíli si jeden druhého měřili pohledem a Ryko najednou ženu, kterou považoval za sestru, nepoznával. Jistě, mělo ho to napadnout, ale tak nějak předpokládal, že její podpora bude stejně bezpodmínečná jako Samuelova.

Jenže Samuel nemá co ztratit. Nemá děti ani bohatství, o které by někdo stál, prolétlo mu hlavou. Camilla a Colin mají obojí.

„Příště, až budeš něco takového potřebovat, tak s tím přijď za mnou. Byl bych nerad, kdyby se tenhle rozhovor opakoval. Jednej se mnou na rovinu a nechám ti i tvoje zájmy. Prosazuj je za mými zády a nastane problém,“ upozornil ji.

„Jsem ráda, že jsme si to vyjasnili,“ odvětila Camilla, obličej nečitelný. „Takže Leona Derwová a můj bratr pojedou do Aldomry?“

„S Leonou Derwovou souhlasím,“ přikývl Ryko. „Co se Daniela týče, ještě si to nechám projít hlavou.“

„Projít hlavou?“ zvedla Camilla obočí. „Čekáš, jestli nevymyslíš někoho, kdo by víc vyhovoval tvým osobním zájmům?“

„Kdepak. Pod jmenováním vyslance, ať už to bude kdokoliv, bude můj podpis. Ponesu veškeré riziko, které z toho vyplývá, takže jistě chápeš, že si to chci dobře rozmyslet,“ napodobil její chladný tón. „Přece nechceš, abych se do něčeho neuváženě vrhal. Mohlo by to zase skončit v šeříku.“

Neubránila se úsměvu, byť jen malému. „Pořád tam chci Daniela.“

„Neboj, ani na vteřinu na to nezapomenu,“ ujistil ji.