Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Země bez draků

      Země bez draků - Kapitola 4

      Země bez draků - Kapitola 4 Prozatím poslední kapitola, ve které se bude vyskytovat Waldemar Dauth. V procesu s ním totiž konečně padne rozsudek.

      4. Trumfy

      Ryko seděl na své stoličce a snažil se zůstat v klidu a nevrtět se. Před soudem stála služebná, která našla mrtvého krále Villafrana. Pokud se Luthomarovu vraždu snažili prohlásit za přirozenou smrt, u Villafrana, kterého našli s rozbitou lebkou, to šlo těžko. Zabili ho nejspíš pohrabáčem z jeho krbové římsy, protože to byl jediný předmět, který z pokoje zmizel. Nikdo si ale nevzpomínal, jestli se král ten večer s někým sešel.

      Teď to ale Rykovi začalo připadat zvláštní. Pokud to byla najatá vražda, proč by používali pohrabáč a ne něco spolehlivějšího, třeba podříznutí krku? Když to Ryko srovnal se smrtí svého otce, zdálo se, že Dauthům došly peníze na dobré vrahy.

      Ke konci přelíčení zavolali Camillu. Postavila se před soudce, krásná a samozřejmá, s lehce pohrdavým úsměvem na tváři, očividně rozhodnutá učinit zadost své přezdívce „Ledová vévodkyně“. Od mírné a smířlivé Camilly z ranního salónku se nemohla víc lišit.

      „Povězte mi, má paní…“ začal soudce.

      „Vaše Milosti,“ opravila ho.

      „Prosím?“

      „Jsem vévodkyně, Vaše Ctihodnosti, proto je vhodné oslovení Vaše Milosti,“ pronesla. „Jak zněla vaše otázka?“

      Soudce, který poslední dva dny vyslýchal převážně služebnictvo, vykoktal nepovedenou omluvu a požádal ji, aby popsala, co se událo ve sklepě oradomského paláce. Odpovídala stručně a k věci a celou dobu se dívala soudci přímo do očí. Bylo vidět, že je mu to nepříjemné, a uhýbal tak často, jak si to jen dovolil. Ryko se musel pro sebe usmát, protože tuhle její taktiku znal. Když si myslela, že je někdo slabší než ona, postavila se právě takhle a nepovolila, dokud jí dotyčný neodkýval všechno, co chtěla.

      „A jste si jistá, že to, co jste viděla, dokazuje vinu vévody Waldemara Dautha?“

      „Slyšela jsem ho, jak dává svému poskokovi rozkaz k vraždě dramonského vévody,“ odpověděla.

      „To ale neznamená, že se jakkoliv podílel na jeho uvěznění,“ namítl soudce.

      „V tom s vámi naprosto souhlasím, Ctihodnosti. Je to ale poněkud podivné chování u člověka, který pouhý den předtím přislíbil, že udělá vše, co je v jeho silách, aby vévodu dramonského vypátral a zajistil jeho účast na vyjednávání o následnictví,“ nenechala se Camilla vyvést z míry.

      Soudce chvíli hledal vhodnou otázku, která by Camillino svědectví znehodnotila, a když ji nenašel, udělal to nejrozumnější co mohl – propustil ji a odročil jednání na další den. Ryko si ale už byl jistý, že Ogier soudci něco nabídl, buď ho podplatil nebo mu vyhrožoval. Nezáleželo na tom, jak toho dosáhl, ale na tom, že soudce v tu chvíli dělal všechno proto, aby Waldemara mohl osvobodit.

      Ryko byl na tahu.

      „Same?“ oslovil přítele tiše. „Mohl bys pro mě něco zařídit?“

       

      ***

       

      Druhý den brzy ráno Ryko znovu seděl v jídelně ve Vzdychající věži a čekal na Waldemara. Vévoda měl pochopitelně dobrou náladu a Ryko se nemohl dočkat, až mu ji zkazí.

      „Co tu chceš?“ zeptal se Waldemar. „My dva si nemáme co říct.“

      „My dva možná ne, ale já dnes budu svědčit před soudem,“ odvětil Ryko a kochal se Waldemarovým úlekem. „Chtěl jsem se zeptat, jaký příběh chceš, abych jim vyprávěl.“

      „I když Ogiera obviníš, nikdo ti to nepotvrdí,“ ušklíbl se Waldemar. „Je to slovo proti slovu.“

      „Trivet Veill.“

      „Cože?“

      „Trivet Veill, vévoda dramonský. Možná si na něj vzpomeneš, takový černovlasý, byl přikovaný proti mně. Jestli se nepletu, Gero ho na tvůj příkaz bičoval a topil. Jeho krví jsi zapálil ten oheň a kvůli tomu umřela holka, na které mu docela záleželo. Nemyslím si, že tě má v lásce,“ upřesnil Ryko.

      „A co s ním?“ nechápal Waldemar.

      „Mám jeho podepsané svědectví, i s úřední pečetí.“

      Waldemar lapl po dechu, jako by ho Ryko udeřil do břicha. „Co v něm stojí?“

      „To sice nevím, ale psal, že na tebe není třeba plýtvat milostí. Jak ho znám, vylíčil tam každý detail, který si zapamatoval, přesně tak, jak se stal, a určitě tam nezapomněl zdůraznit podíl, který jsi měl na porušení Smlouvy Zlatého draka. Jestli chceš, můžu ho dnes u výslechu předložit,“ nabídl mu Ryko.

      „Proč bych měl chtít, abys ho předložil?“ zamračil se Waldemar a Ryko se skoro opájel tím, že má navrch. Waldemar ho celou dobu podceňoval a zapomínal na jednu věc – i když se činů své rodiny v Aldormě zřekl, pořád byl Niman.

      „Protože jinak ho předložím zítra nebo pozítří po jistých úpravách. V některých klíčových pasážích bude místo tvého jména Ogierovo,“ vypálil Ryko a sledoval Waldemarovo zděšení. „Rozmysli si to – přiznáš se, budeš spolupracovat a zachováš život sobě i synovi. Nebo můžeš být paličatý,“ pokrčil rameny a zazvonil na stráže. „Tvoje volba.“

      „To neuděláš,“ vrtěl Waldemar nevěřícně hlavou. „Nezfalšuješ dopis aldormského vyslance. Kdyby se to Veill dozvěděl, bylo by po spojenectví.“

      „Vzpomeň si na všechno, co jsi mu provedl. Vzpomeň si na tu modrookou holku, kterou jsi mu vyhrožoval – ta je kvůli tobě mrtvá. Jsi si jistý, že Trivet neodkývá cokoliv, jen aby se ti pomstil?“

      „Na to je moc čestný. Ty jsi na tohle moc čestný,“ chytal se Waldemar stébel.

      Ryko se naklonil kupředu. „Vsadíš na to Ogierův život?“

      V tu chvíli vstoupily stráže a rozhovor byl u konce.

       

      ***

       

      Samuel podle instrukcí zajistil, že měl být Ryko předvolán až ke konci dne, aby měl Waldemar čas přemýšlet o jeho nabídce. Když vyvolali jeho jméno, požádal Samuela aby mu pomohl. Když už stál před soudcem, ještě se otočil a vtiskl Samuelovi do ruky zapečetěný pergamen.

      „Vezmi si to a vyjdi ze síně. Pak se vrať, ale tak, aby tě Waldemar neviděl,“ zašeptal.

      Samuel, který jako jediný věděl o jeho plánu, jen přikývl. Ryko se pak významně podíval na Waldemara, než se otočil k soudci. Ten ho vyzval, aby popsal, co dělal po Villafranově smrti. Ryko se rozpovídal, vyprávěl o tom, jak vyzvedl z otcovy skrýše korunu Trista Velikého a prchal s ní směrem k Aldormě, až ho dostihli v Oradomu.

      „Kdo vás dostihl?“ zeptal se soudce. „Mluvíte v náznacích o jakýchsi tajemných pronásledovatelích. Jestli znáte jméno, řekněte ho.“

      Ryko by dal v tu chvíli cokoliv, aby mohl vidět Waldemarův výraz, ale netroufl si otočit se. Už se nadechoval, když se za ním ozvalo:

      „Byli to moji muži.“

      Celý sál se otočil k Waldemaru Dauthovi, který nespouštěl oči ze soudce. „Byli to moji muži a markýze Nimana uvěznili na můj rozkaz. Stejně jako Triveta Veilla, vévodu dramonského.“

      „Máme tato slova považovat za přiznání?“ ujišťoval se soudce. Síň zadržovala dech.

      „Ano. Luthomar Niman, hrabě ze Šedého lesa, zemřel na můj rozkaz. Krále Villafrana zabil můj voják, který si špatně vyložil jeden z mých výroků, a myslel si, že si tím získá mou přízeň,“ chrlil ze sebe Waldemar dál. „Ve všech těchto případech jsem ale jednal sám a nikdo další o tom nic nevěděl.“

      V síni to hučelo jako v úle a soudce se marně snažil zjednat pořádek. Ogier Dauth zbledl jako stěna a vypadal, že za chvíli omdlí. Vévodkyně Ilara, Waldemarova manželka, doopravdy omdlela. Camilla nehnula ani brvou, ale jak ji Ryko znal, uvažovala, jak toho dosáhl. Colin už to nejspíš věděl a teď přemítal, jestli s tím souhlasí. Samuel, na veřejnosti jako vždy schovaný za svou maskou, byl nejspíš rád, že se všechno vyřešilo.

      Waldemar Dauth sklouzl pohledem na Ryka s otázkou v očích. Stačí ti to? Je to v pořádku?

      Ryko přikývl.

      Pak se obrátil k soudci. „Mám mluvit dál?“ zeptal se.

      Odpověď přes hluk v sále sotva slyšel. „Myslím, že není potřeba. Zítra ráno soud zasedne naposledy a vynese rozsudek.“

      Ryko se rozhodl, že se večer za soudcem zastaví a vysvětlí mu, že je v nejlepším zájmu všech zúčastněných, aby Waldemara odsoudil k doživotnímu vězení ve Vzdychající věži. Soudce to s úlevou jistě přijme. Waldemar bude bezpečně uklizený někam, odkud už nikdy nikomu neublíží a zítra odpoledne už budou v klidu plánovat Simeonovu korunovaci.

      Kdyby Ryko mohl, poskočil by si radostí.

       


      Vydáno: 11.1.2017 21:47 | 
      Přečteno: 287x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Eillen
      Ryko sázel na divokou kartu. Waldemar měl pravdu... Ryko je na padělání svědectví moc poctivý. Sám by to nedokázal udělat. Ale dokážu si ho představit, že nemá problémy s tím, aby předložil upravenou verzi, když by to za něj někdo udělal...

      Hodně se mi líbí, jak Waldemar úplně zapomněl na Triveta. Na to jaký je to stratég, tak tohle brutálně podcenil. Myslím, že toho černovlasého vévodu musel celý den v tichosti proklínat...

      Jo a ještě jednou moc děkuji. Sice mám vyčerpaná data, ale měla jsem tuhle kapitolu otevřenou offline a dneska ji přečetla tak desetkrát. Pokaždé, když jsem byla zoufalá z práce a z toho jak to nezvládám, přečetla jsem si ji a hned mi bylo líp 1
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Nějak přesně nevím, co myslíš divokou kartou, ale Ryko by svědectví padělal bez váhání. Aby zničil Waldemorta, tak rozhodně. A Waldemar si zase myslel, že Trivet je někde v Aldormě a nějaký tristenolský soud ho nezajímá.
      Jinak interakce Ryka a Waldemara mě neuěřitelně bavily, škoda že teď na nějakou dobu skončily. Ale zase už se brzy objeví Irena 1
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Padělal? Vidíš, já bych řekla, že na to nemá. Zase uznávám, že ho žene pomsta /a na své koleno nikdy nezapomene/... Holt jsem si chtěla myslet, že je to jediný Niman, který by se choval čestně 3

      Chápu, že Trivet je v Aldormě. Ale přeci když už s něčím kalkuluji, tak musím počítat s nejhorší možnou variantou a na tu se připravit, ne? Waldemort si musel být jistý, že se z toho vykroutí, protože jinak by nad alternativou svědectví dramonského vévody musel přemýšlet...
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      On je jeden z mála Nimanů, který by to nedělal pro vlastní prospěch, ale pro království. I když konkrétně v tomhle případě jde i o pomstu (vzpomeň si na to, jak zabil Gera).
      Jako jo, Waldemort to podcenil. A vždycky věděl, že se z toho nevykroutí úplně, otázka byla jenom, jaký trest dostane.

      „Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“ Jan Werich