Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Země bez draků

      Země bez draků - Kapitola 5

      Země bez draků - Kapitola 5 Na scénu konečně pořádně vstupuje Irena. Kromě toho se tam ještě připlíží dva malí výtržníci. A Ryko bude mít nečekanou návštěvu.

      5. Cvičiště

      „Potřebuješ osobního strážce,“ naléhala Camilla.

      „Nikoho nepotřebuju. Jen ať všichni hlídají Simeona, já se o sebe postarám.“ Znělo by to důvěryhodněji, kdyby se už čtvrt hodiny nepokoušel vyjít schody do prvního patra.

      „Ogier Dauth ještě pořád zuří,“ pokračovala Camilla. „Může něco zkusit a jestli přijdeme o tebe, budeme přesně tam, kde jsme byli po smrti tvého otce.“

      Od procesu, který skončil doživotním uvězněním Waldemara Dautha ve Vzdychající věži, uplynuly tři dny a celý dvůr právě žil nadcházející korunovací. Pro Ryka to znamenalo vír práce, kdy se střídalo vybírání jídelníčku na hostinu (které přehrál na Camillu), plánování trasy korunovační jízdy, tvorba zasedacího pořádku, snaha zajistit dostatek stráží pro celou událost a stovky dalších nepodstatných drobností, to vše okořeněno každodenní hádkou s vévodkyní Ilarou Dauthovou, která se dožadovala možnosti navštívit svého muže.

      „Podívej se, jsem rád, že mám dost mužů, abych zajistil Simiho. A vůbec, nemáš někde plánovat dalších pět chodů nebo tak něco?“

      „Ryko! Netvař se, že hostina není ústředním bodem celého programu!“

      „Tak zařiď ochutnávače, ať ti hosty nikdo neotráví,“ odsekl a skoro se mu ulevilo, když Camilla se zamyšleným výrazem zamířila jinam. Konečně se dostal na vrchol schodů a zamířil do svého salónu, kde se spolu se Samuelem a Colinem měl setkat s velitelem královských stráží.

      Když otevřel dveře, strnul překvapením. Velitel ještě nedorazil, zato mezi Samuelem a Colinem seděla šedovlasá dáma, před kterou se zase cítil jako malý kluk.

      „Ahoj, mami,“ pronesl s povzdechem, opřel se o berle a přehoupl se přes práh.

      „Ahoj. Co jsi zase provedl?“ zeptala se Elisa Nimanová bez úvodu. Od Rykových osmi let takhle začínalo skoro každé jejich setkání po delší době. Otázka dávno ztratila svůj význam, ale zůstala mezi nimi jako rituál, jako připomínka dob, kdy Elisa předpokládala, že jakmile spustí Ryka z očí na déle než pár minut, skončí to pohromou. Nutno uznat, že většinou měla pravdu.

      „Já vůbec nic,“ odpověděl Ryko jako vždycky a ztěžka se usadil vedle Colina. „Co tu děláš?“

      „Přijela jsem se za tebou podívat, abych viděla, jak se přizpůsobuješ. Potřebuješ s něčím pomoct?“ Z jejího hlasu zaznívala mateřská starostlivost.

      „Pokud bys mohla zorganizovat královskou korunovaci, bylo by to skvělé,“ pronesl unaveně a začal si masírovat koleno. Už se z toho stával zvyk.

      „Ráda přiložím ruku k dílu,“ přikývla. „Stará se někdo o hudební doprovod?“

      „Při obřadu hudbu zajistí Chrám a hostinu má na starosti Camilla,“ oznámil Colin.

      „Výborně, půjdu ji najít. Colin a Samuel mi prozradili, že nemáš žádné plány na večeři. Mohla bych s tebou pojíst já?“ obrátila se k Rykovi. Těžko jí to mohl odmítnout, i když se původně těšil na chvíli klidu. Na druhou stranu si mohl užívat mateřskou starostlivost a to čas od času nebylo nepříjemné.

       

      ***

       

      Druhý den si přivstal, připnul si k pasu meč a odkulhal se na cvičiště v zadní části zahrad. Slíbil Camille, že se o sebe postará sám, takže by se měl naučit bojovat i na jedné noze. Opřel berle o stojan, který obvykle sloužil pro různé zbraně, ztěžka se dokulhal na prostranství vysypané jemným pískem a pokusil se tasit.

      Švih mečem ho vyvedl z rovnováhy a tvrdě dopadl na zem, div že se nenabodl na vlastní čepel. Se zaklením se dovlekl ke stojanu, přitáhl si jednu berli a s její pomocí se vyškrábal na nohy. V kolenu mu bolestivě škubalo, ale nehodlal se vzdát, protože to by znamenalo, že je přesně ten nemohoucí mrzák, za kterého ho všichni považují.

      Opřel se o jednu berli a tasil znovu. Bylo to neohrabané, ale aspoň neupadl. Zkusil se krýt a uvědomil si, že tak, jak je zvyklý, by svedl protivníkův meč přímo na svojí berli. Když si ji ale přitáhl blíž, špatně se mu tasilo. Brzy se tak zabral do hledání kompromisu, že skoro přeslechl blížící se kroky. Uvědomil si je, až když dotyčný stál těsně za ním.

      To je teda ostražitost, vynadal si v duchu. Být to vrah, tak už je po tobě.

      Nebyl to vrah, ale někdo, koho by na cvičišti za svítání Ryko nečekal – baronka Irena Maurentová. Nevypadala, že se sem zatoulala při procházce. Šaty, které měla na sobě, byly vepředu i vzadu rozstřihnuté až k pasu a když se rozevřely, viděl, že pod nimi má kalhoty. Nad ramenem jí vykukoval jílec meče a vlasy měla spletené v pevném uzlu na temeni.

      „Co tu děláte?“ zeptal se přesně ve stejnou chvíli, kdy z ní vyletělo: „Co vy tady?“

      „Jdu cvičit,“ řekla a tasila. Její meč byl štíhlý a mírně zahnutý s ostřím jen na jedné straně, takový Ryko ještě neviděl. Několikrát s ním zkusmo sekla do vzduchu, až to zasvištělo. „Co vy? Chystáte se do bitvy?“

      „Tak trochu. Na korunovaci,“ odvětil Ryko a zastrčil meč zpátky do pochvy.

      „A meč vám přijde jako dobrý nápad?“ zvedla obočí.

      „Když dojde na boj, vidličkou se neubráním,“ odsekl a dokulhal se ke stojanu, kde si vzal druhou berli. Najde si nějaké tišší a klidnější místo, kde se nebudou potulovat drzé baronky.

      „To ne, ale jestli dojde na boj, bude všude spousta lidí. Meč je v tlačenici nešikovný, hrozí, že ublížíte někomu ze svých přátel. Kromě toho v takovém prostředí většinou nepotřebujete výhodu delšího dosahu,“ poznamenala a tvářila se, že chce pokračovat ve cvičení.

      Ryko by si založil ruce na prsou, kdyby se nemusel opírat o berle. Místo toho nasadil ten nejskeptičtější výraz, jakého byl schopen. „A co byste si vybrala vy?“

      „Dýku,“ odvětila, aniž by se ohlédla, a předvedla sek a otočku. „Něco delšího a tenčího, co se snadno schová ve slavnostních šatech.“

      „Máte to propracované.“

      „Už jsem o tom musela přemýšlet. V přístavních čtvrtích člověk nemůže chodit beze zbraně, ale zároveň nechce všem dát najevo, kde a jakou má,“ prohlásila a pokračovala v tréninku.

      Chvíli ji pozoroval. Její styl se od toho, který uměl Ryko, lišil, ale líbil se mu. Nespoléhala na sílu, ale na obratnost a preciznost. Její pohyby připomínaly skoro víc tanec než boj. Když se ale otočila, uvědomil si, že není zrovna zdvořilé, jak na ni zírá, a rozhodl se, že je čas se vytratit. Otočil se a přesně v tu chvíli přišli na cvičiště další dva lidé.

      „Simeone! Ambro!“

      Tristenolský král, doprovázený Camillinou starší dcerou, sklopil hlavu a pokusil se splynout se zdí.

      „Co tu děláš? Kde máš stráže?“ hartusil Ryko. Bude si muset promluvit s velitelem.

      „Utekli jsme. Takhle brzy tu nikdo nebývá, tak tu můžeme cvičit. Musím se přece umět bránit, když se mě snaží sesadit. Jako Villiho,“ dodal Simeon tišeji.

      „A co tu dělá Ambra?“

      „Ta se chce taky učit,“ bránil Simeon kamarádku.

      Rykovi se z hrdla vydral povzdech. Musel řídit zemi plnou vzájemně znepřátelených rodů a udržet na trůně desetiletého kluka, poslední, co potřeboval, bylo honit dotyčného kluka po zahradách. „Copak nemáš učitele šermu?“ zeptal se.

      „Ten mi ale taky říká, že mám cvičit i sám,“ namítl Simeon.

      „Tak cvič někde, kde tě hlídají!“

      „Jenže tam nenechají Ambru!“

      Ryko se otočil k Ambře. Kdyby ji Camilla viděla, navlečenou v Simeonových kalhotách, které na ni plandaly, s cvičným mečem u pasu, ranila by ji mrtvice. „Ambro, na co potřebuje tirabilská dědička umět šermovat?“

      „Všichni nám říkají, že teď tu není bezpečno a že se máme držet u stráží. Jenže Villafran měl spoustu stráží a stejně mu to nepomohlo. Chceme se umět bránit sami,“ prohlásila neochvějně.

      Ryka znovu začínala bolet hlava. Vtom se vedle něj objevila Irena.

      „Jestli dovolíte, měla bych nápad. Můžu je učit já. Klidně přiberu i děvče,“ řekla.

      Zamyslel se. O Ireně nevěděl zhola nic, nevěděl, jestli jí může věřit. Jenže pak udělal tu chybu, že se podíval na Simeona a Ambru, kteří na něj upírali štěněčí oči. Když jim tuhle možnost odepře, už nikdy se nevyspí, protože bude pořád uvažovat nad tím, kde se ti dva zrovna toulají.

      „Mám pár podmínek,“ řekl nakonec. „Budeme všem tvrdit, že je učíte zeměpis, jinak začnou pomluvy. Když jste tak zcestovalá, tak by nám to mohlo projít. Za druhé, dva strážní budou sedět na každé hodině. Bez nich se nic dít nebude. A za třetí,“ obrátil se ke králi a dědičce tirabilského vévodství, „ještě jednou vás uvidím, jak se někde touláte, a je s tím konec. Bez varování, bez druhé šance. Je to jasné?“

      Oba horlivě kývali, div si hlavy neukroutili.

      „Tak a teď utíkejte zpátky, než si vás někdo všimne,“ vybídl je.

      Když zmizeli za zatáčkou, oslovil ještě jednou Irenu: „Jste si jistá?“

      „Naprosto,“ usmála se.

      „Víte, že si vás prověřím,“ upozornil ji. „Musím si být jistý, že k němu nepustím nikoho nedůvěryhodného.“

      „Z tohoto hlediska byste našel jen málo lidí, kteří jsou do tristenolské politky zapojení méně než já. Můj otec se zodpovídal králi Valentýnovi osobně a před ním králi Tobiasovi. Já jsem se nikdy nezodpovídala nikomu. Nemám tu na nikoho vazby, dokonce ani žádné mocné příbuzné,“ prohlásila.

      „Chápete ale, že si to musím ověřit?“

      „Samozřejmě,“ přikývla. „Až začneme s učením, můžete se zastavit taky. Určitě vymyslím, jak se může bránit někdo se zraněnou nohou.“

      Už-už chtěl odseknout, že to zvládne sám, ale zarazil se. Všechno, co dneska zkoušel, nasvědčovalo tomu, že to nezvládne. Její nápad s dýkou nebyl špatný a nejspíš by dokázala vymyslet něco, co by žádný z jeho nepřátel nečekal. A pokud se jeho nepřátel týkalo, Ryko miloval, když je mohl nepříjemně překvapit.

      „Uvidíme,“ řekl. „Možná se zastavím.“


      Vydáno: 17.1.2017 21:48 | 
      Přečteno: 214x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Eillen
      Příjemné překvapení na ráno. U snídaně jsem si v klidu četla a celou dobu se uculovala. Hlavne v druhé části. Ryko e společnosti dětí je úžasný. Má toho až nad hlavu a ještě řeší útěky krále a jeho kamarádky. Dochází mu vlastně, že se dělají totéž, co prováděl on, když byl malý?
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Myslím, že nedochází. Ale třeba jednou dojde 1 Co říkáš na Irenu?
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Zatím z ní mám pocit, že to ona si sbalí Ryka a jemu to nikdy nedojde.
      Ale celkově z Tristenolské šlechty se mi líbí nejvíc. Něco na ní je tak zajímavé, že ji mám raději než Camillu
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Ale jemu to dojde. Pak mám jednu pasáž tady s těma dvěma, se kterou si nevím rady, tak ti ji možná pošlu...
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Jen posilej

      „Kdy se nudíme lépe než v kruhu rodiny?“ Oscar Wilde