Zlato a stříbro - Kapitola 41

Král nebo královna

Karol se odvážila poslat Ardola a Romana do Stříbrné ulice, odkud přivedli Roberta a sotva tříletou Lavetu. Robert si na Karol a Karmen nepamatoval, takže poněkud protestoval, když ho odváděli, ale potom, co mu Roman vyťal políček, zmlknul. Malá Laveta plakala a chtěla maminku. Nakonec se jí ujala Ariana Levinová, které se podařilo holčičku utišit.

Michaelu dala hlídat v jednom malém pokoji a v hudebním salónku svolala poradu. Pozvala si tam přirozeně Trevora, Ardola a Erica, a k nim ještě Romana a Kerstin, kteří se z její malé skupinky uprchlíků osvědčili jako nejschopnější. Po jistém váhání nakonec přibrala i Dairin a prince Augusta.

„Co teď?“ položila jim zásadní otázku.

„Na co je nám princ, když ho držíme pod pokličkou?“ ozval se Ardol. „Měli bychom ho ukázat lidem, říct jim, že právoplatný dědic trůnu žije.“

„Ano, žije, bezpochyby, ale kdo to je?“ pronesl Trevor tiše.

Všechny hlavy se otočily k němu, ale on se díval na Karol, která už pochopila, kam tím míří. Karmen je pokračováním rodu Anguse Clemense a ani nemanželský původ, ani to, že ji vydáváš za sirotka, na tom nic nezmění. Jednoho dne se podíváš na svou dceru a uvidíš princeznu.

„Nemyslíte, má paní, že je čas říct jim všem pravdu?“ dodal.

„A co? Že je Karol utajovanou dcerou rodu Clemens?“ ušklíbl se Ardol posměšně.

„Ne. Já ne,“ odpověděla a Ardolovi zmrzl úsměv na rtech. „Prosím, slibte mi, že budete mlčet a neprozradíte to, co vám teď svěřím.“ Počkala, až všichni přikývnou, než pokračovala: „Princ, Roman a Kerstin si myslí, že Karmen je sirota, o kterou se starám. Ardol ví, že je to má nemanželská dcera, ale nezná jejího otce. Eric, Dairin a Trevor ano. Je to... byl to...“ zhluboka se nadechla a zavřela oči, „...můj snoubenec, princ Angus Clemens.“

Podívala se na ně. Ardol byl v šoku, princ se tvářil, že tomu nemůže uvěřit, Roman a Kerstin byli sice překvapení, ale zřejmě byli schopní vyrovnat se s tím lépe.

„Zasnoubili jsme se, než odjel do války, kde padl. Nikdy se nedozvěděl, že po sobě zanechal dítě. Loqar Niman ovšem Karmenin původ podezíral už dlouho, proto jsem se skrývala. Až ta žena, která se pokusila zavraždit prince, Karmenina kojná, mu jeho podezření potvrdila. Myslím, že král netušil, že jeho syn zplodil dceru. Přesto, kdybychom se vzali, byla by Karmen následnicí trůnu.“

Ardol tiše hvízdnul mezi zuby. „Tak to docela mění situaci,“ řekl.

„A v čem?“ oponoval mu Eric. „Jak Karol řekla, Karmen je nemanželská, takže nárok na trůn ztrácí.“

„Pokud si dobře pamatuji, Victor V. se stal králem Tristenolu, přestože jeho otec měl dvě mladší manželské děti,“ odsekl kousavě Ardol.

„Ale princ jsem přece já!“ zafňukal August.

„Králem Tristenolu,“ nevšímal si ho Eric. „Jestli se to k vám ještě nedoneslo, my už dávno nejsme Tristenol.“

„Jestli dovolíte...“ ozvala se ostýchavě Kerstin. „Jestli dovolíte, pánové, já si myslím, že královnou by měla být Karmen. Přece jenom její otec byl dobrý muž, kdežto co my víme o princezně Fioně? A víte... já bych radši královnu, která ví, jak to vypadá, když se tře bída s nouzí...“ zajíkla se pod Dairininým spalujícím pohledem a zmlkla.

„Karmen ještě nebylo ani šest let,“ vložila se Dairin do debaty a z jejího hlasu čišel chlad. „Stačí pár let v paláci a nebude to s ní jiné, než s Augustem. Královské děti nemohou být vychovávány jako děti sedláků. Musí se učit, jak se chovat, jak vládnout.

To, že budou umět stáhnout prase, jim na trůně nijak nepomůže. Augusta vychovávají pro korunu od narození.“

„Karol ale byla s princem zasnoubená!“ namítl Ardol. „To staví Karmen do jiné pozice, nemyslíte?“

„Ne,“ uťal ho Eric. „Nemanželská je a nemanželská zůstane. Zasnoubení není závazné. Nechápej mě špatně, Karol, mám Karmen rád, ale kdybychom ji posadili na trůn, první Niman by ji z něj zase sesadil.“

„A co kdyby se August a Karmen vzali?“ navrhla náhle Dairin. „Jejich společným nárokem by neotřáslo vůbec nic.“

„Dairin, u všech draků, Karmen je pět let!“ protočil Eric oči v sloup.

„Neříkám, že je chci hned strčit do postele. Zasnoubení by zatím stačilo. Pět let by mohla vládnout rada regentů, pak by převzal žezlo August a za dalších pět let už by se mohli vzít,“ bránila Dairin svůj nápad.

„Já žádnou pitomou holku nechci!“ vztekal se August, který neměl daleko k slzám. „Já jsem princ!“

„Na prince,“ otočila se na něj Karol, která ho měla právě tak dost, „používáte trochu moc často zájmeno já.“

„Ale já...“ začal August.

„Mluvte k věci, Výsosti, nebo držte tu svou královskou klapačku!“ vyštěkl Eric. Karol si uvědomila, že tohle je přesně ten netaktní Eric bez skrupulí, jakého si pamatovala.

„Takže na trůn hodláte posadit chlapce?“ zeptal se Trevor.

„Mně se to nelíbí. Kerstin má pravdu, Karmen zná svoje lidi daleko líp než August,“ protestoval Ardol.

„Karmen zná tak nanejvýš svoje panenky. Vychvalujete ji tu jako dalšího Sida Clemense! Té holce je pět let!“ Eric se stěží ovládal.

„Zatímco támhleten kluk je rozmazlené princátko!“ zvýšil Ardol hlas. S Ericem si jeden druhého měřili jako kohouti na smetišti.

„Jemu je pro změnu deset! Ještě z něj prince uděláme!“ odsekl Eric.

„Já jsem...“ začal August.

„Ty mlč!“ okřikli ho Eric a Karol jednohlasně.

„Ano, jistě, že jsi princ,“ zašeptala mu Dairin do ucha.

„Neuděláme, když z něj ta ženská,“ ukázal Ardol na Dairin, „bude věčně dělat kojence!“

„Moji ženu z toho vynech!“ vyskočil Eric ze svého křesla.

„Neboj, já se o sebe postarám,“ uklidňovala ho Dairin.

„Vidíte? Ona z toho nechce být vynechaná!“ ušklíbl se Ardol posměšně.

„Tak dost!“ zarazila je Karol. Věděla, že bude potřebovat oba, a nechtěla, aby mezi nimi vzniklo nepřátelství. „Myslím, že daleko víc než na otázce, jestli August nebo Karmen, záleží na tom, abychom všichni byli zajedno. Ale je mi jasné, že král si bude svůj trůn muset získat sám, aby si ho lidé vážili. A přece jenom na to má větší naději desetiletý kluk než pětiletá holka.“

„Karol...“ hlesl Ardol. Věděla, že se za Karmen bil hlavně kvůli ní, ale za svými slovy si stála.

Jakkoliv se jí to příčilo, vzpomněla si na Ericova slova, že se z Augusta ještě dá udělat princ, a poklekla před chlapcem na jedno koleno.

„Můj pane, žádám vás o spravedlnost pro sebe a pro svůj lid. Loqar Niman spálil naše domovy a zabil naše blízké. Žádám vás o spravedlnost a náhradu,“ řekla.

Eric a Dairin poklekli jako první, následováni rozpačitým Romanem a Kerstin. Nakonec i Ardol neochotně ohnul koleno. Jediný Trevor zůstal sedět. Drak nepoklekl před nikým.

„Takže já už nejsem princ?“ zeptal se August a oči mu nadšeně svítily. „Teď už jsem král?“

V tu chvíli Karol poprvé napadlo, že to přes všechny argumenty pro nejspíš byla chyba.