Příspěvky uživatele
< návrat zpět
V pohodě, já jsem jinak taky sklerotik, jen mám pamět na jména
Když říkáš Trivetovi pravdu o Lautusově původu, tak se tam píše "Lautusova matka byla Klea"
A povedlo
Akorát tam máš "Vnuk Sidovy dcery Fiony" - August byl Fionin syn. A mám takový pocit, že Lautusova matka je Klea, ne Kleo.
Jinak je ale kapitola emocionálni, div že slzička neukápla Rozchod s Creaganem opravdu bolí, stejně jako Lenky následné zhroucení. Scéna s vévody sice byla krátká, ale nic mě tam do očí nebilo. A v závěrečném rozhovoru je mi Lenky líto, ale zároveň bych ji za tu uraženou pýchu nejradši propleskla. Ale kdybych byla na jejím místě a někdo by si myslel, že jsem se dobrovolně vrátila k Lautusovi, asi se zachovám podobně. Mám pocit, že tohle jen ukazuje, jak málo se Creagan a Lenka v téhle fázi znali - on ji znal v Talronu, ale u událostí, které ji formovaly poté, co se z ní stala Eillen, nebyl a proto ji nedokáže pochopit.
V té poslední scéně jako by se vrátil Talron a úplný začátek povídky. A Margarita a Lenka se prostě nikdy nedokážou pochopit. Možná kdyby se setkaly za deset let, tak jo, ale teď ne.
Ladrin tu vyznívá dobře, není bezpáteřní a zajímá se o vlastní prospěch, ne jen o pomstu.
A Adamar mě neskutečně baví. Je vidět, že vysoká politika za Nimanů ho dobře vytrénovala a je mi skoro líto, že tak inteligentní a schopný člověk nemá víc prostoru
Samuela je mi líto stejně, jako každé introvertní stoické postavy, ze které si někdo takhle utahuje V tuhle chvíli ještě nejde o jeho city.
Ne, ten smích tam klidně nech tak jak je, to není problém. Já bych to jen v tu chvíli nepovažovala za dobrou zprávu. A vzpomene si taky na proroctví?
S Lautusem jsem si představovala jen rychlou letmou zmínku, něco jako "panebože, já budu mít Lautuosovo dítě, ne, vlastně ne, vždyť Frundor" a dost, ale ani to tam být nemusí. Je to na tobě
Tak jdeme na to...
Lenčino pošťuchování se Samuelem nemá chybu, i když je mi ho trochu líto. Na tohle nebyl připravený.
Adamar to celé teda bere dost s klidem. Čekala jsem aspoň nějakou emoci, i když potlačenou. Je až moc v pohodě na to, že se dozvěděl, že královna může zničit celou jeho rodinu.
Lenčin komentář, že to už nedostane z hlavy je perfektní.
A ten závěrečný smích úplně přesně nechápu, ale začínám pocit, že Lence hrabe. Mimochodem, to jí nenapadlo, že to za celou dobu nedostala? Ani jí nenapadlo, že otcem mohl být Lautus? Jasně že pak by si to odůvodnila hádkou s Frundorem, ale v první panice bych čekala, že si vzpomene na tohle.
Já jsem za kritiku ráda. Ukáže mi, kde mám slabá místa, a připomene mi, že mám ještě hodně co zdokonalovat Tohle navíc byla oprávněná a dobře podaná kritika
Takhle podrobný komentář by si zasloužil vyčerpávající odpověď, ale moc mě toho nenapadá.
Chudák Irena stejně asi nikdy tak úplně nevěřila, že by jim to mohlo vyjít. Jen nevím, kam se poděl ten diplomatický um jejího tatínka, ten teda nezdědila.
Kopání Ryka kolem sebe se mi psalo snadno. V tu chvíli nenávidí všechny a všechno.
Samuela to pěkně naštvalo, protože myslím, že kdyby měl na výběr, tak by byl raději, kdyby Lenka musela odejít někam, kde by se s ní nikdy nesetkal, ale mohla by být živá a šťastná. Celou scénu si říká, že Irena mohla taky umřít, že tohle je ještě dobré.
Kde se vzala druhá část se mě neptej. Ta tam nějak vyskočila, protože jsem potřebovala napsat předěl mezi hádkou a vyhoštěním Ireny. A vzniklo tohle...
Jasně, doprovod tam být měl, alespoň do Hůrky, v tom máš pravdu.
A nápad, že by tam pak šel slídit a přistihli by ho až při druhé návštěvě je dobrý. Jestli se k tomu někdy vrátím, tak ho můžu použít, ani nebudu muset opravovat nic dál. Díky
Závěrečná scéna byla vtipná dost :)
Jinak hádka o bastarda se mi líbila. Luthomar je prostě takový důstojný šlechtic, je mi temnou hádankou, jak někdo takový mohl na Lidranově dvoře vyrůst.
Jen takový dotaz - za jak dlouho Lence dojde, že ty její chutě nejsou normální?
Asi jo, zase jak jsou zvyklí ještě z Talronu starat se o sebe sami, tak by to možná tak neřešili. Ale máš pravdu, družina by tam dávala smysl a asi tam být měla. Třeba se ještě jednou dokopu k tomu to doplnit.
Měla bys případně nějaký nápad k tomu uvěznění? Resp. jak by ti to přišlo uvěřitelnější?
Na téhle kapitole se mi nejvíc líbí detaily - suchá tráva v ohni, jak se Adamar vyvlékl z nošení rakve, Ladrin naštvaný že rodiny zůstávají a podobně. Jen nevím, jestli Samuela potěšilo nebo naštvalo, že ho Lenka považovala za Luthomarova syna
Neboj, nejsi jediná
O Frundorovi chci napsat vysvětlující jednorázovku, jen jsem se na to nedostala. Princip má být ten, že ostatní draci nechtěli zasahovat a Frundor si vydupal, že přivede Barboru. Takže mu řekli, že může, ale nesmí jí moc pomáhat.
Njn, to uvěznění asi mohlo být promyšlenější. Tehdy jsem to moc neřešila, přiznám se bez mučení.
Ano, Creagan ho posílal do Tristenolu. Doprovod jsem nějak neřešila, ale jestli nějaký měl, tak ho nechal v Hůrce.
Díky, tyhle dvě věty jsou taky moje oblíbené, jsem ráda, že se líbí i někomu dalšímu.
A ta agresivní reakce je hlavně opice, uražená ješitnost a to, že Trivet už prostě sotva zvládá vlastní emoce.
Na tom není nic špatného. Je to fakt, který ho myslím v tuhle chvíli, kdy nevěří, že existuje cesta zpátky, děsí. Neumí si představit, jak bude pokračovat v životě.
Tak když říkal "dovol mi nebýt manželem královy sestry", tak to pochopila tak, že Trivet hledá jen příležitost zapomenout a vzal by v tu chvíli zavděk kýmkoliv.A z uražené pýchy si nedávala jazyk za zuby.
Jsem ráda, že se líbilo!