Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Cesta zpátky

      Cesta zpátky - Kapitola 12

      Cesta zpátky - Kapitola 12 Další kapitola CZ. Trivet je uvězněný a vzplanul oheň. Je na čase, aby se Barbora rozhodla, co že v té Aldormě vlastně dělá.

      12.  Vysoký tlak

      Když vzplanul oheň, všichni jsme se v první řadě hrozně lekli. Zničehonic se několik kilometrů od nás vzedmula stěna z plamenů, tak vysoká, že ji bylo vidět i přes vrcholky stromů. Všichni nejdřív pokukovali po ostatních, aby se přesvědčili, že se jim to nezdá, a pak se dostavily emoce – strach, nejistota, napětí. Skupina vesničanů se rozhodla jít to prozkoumat zblízka a já se k nim přidala.

      U řeky nás čekalo překvapení. Mysleli jsme si, že hoří na břehu, ale plameny šlehaly z hladiny vody. Oheň se nešířil, jako by to byla jenom iluze, ale rozhodně pálil. Snažili se ho hasit, ale jen to zaprskalo, vyvalila se pára, ale ohni se nic nestalo. Světe div se, když hořela řeka.

      Já jsem zírala do plamenů a věděla jsem, že je zažehla Trivetova krev. Co se s ním stalo? Byl mrtvý nebo byla ještě naděje?

      Vesničané odešli, ale já jsem jim řekla, že tam ještě chvíli zůstanu. Jen co poslední muž zmizel za zatáčkou, objevil se vedle mě Frundor. Dnes byl asi o velikosti poníka a tvářil se smutně.

      Je naživu?“ zeptala jsem se. Nemusela jsem říkat, koho myslím.

      Je,“ odpověděl Frundor a mně spadl kámen ze srdce. Dokud Trivet dýchal, měl naději.

      A co tohle?“ mávla jsem rukou k ohni. „Co se s tím dá dělat?“

      Oheň se bude šířit, dokud nespálí Aldormu i Tristenol na popel,“ oznámil stejným tónem, jako kdyby říkal, že má zítra pršet. „Existuje jen jeden způsob, jak to zastavit. Uhasí ho jen krev někoho, kdo nepatří ani do Aldormy, ani do Tristenolu, a dobrovolně se nabídne jako oběť.“ Při těch slovech se na mě významně podíval.

      Já? Děláš si srandu?“ vyjekla jsem. „To jsi mě sem přivedl jen proto, abych tu mohla umřít?“

      Tohle nebylo fér. Co jsem komu udělala? Chtěla jsem toho ještě tolik stihnout! Chtěla jsem s Linou a Rinorem postavit školu. Chtěla jsem se zamilovat do někoho, kdo pokud možno není ženatý, vzít si ho a mít rodinu. Chtěla jsem žít...

      Frundor sklonil hlavu. „Tak to není. Cesty osudu jsou složité...“

      Nech už toho,“ zaúpěla jsem. „Všechny ty kecy o osudu a o tom, co má a nemá být! Mně je úplně jedno, co je předurčené, já jen nechci, aby Trivet umřel! A když jsme u toho, já umřít taky nechci.“

      O tom přesně bych mluvil, kdybys mě nechala,“ vyčetl mi Frundor. „Ano, jedna z voleb, kterou máš před sebou, spočívá v tom, jestli se rozhodneš dvě království zachránit nebo ne.“

      Když Aldormu a Tristenol spálí oheň, stejně nemám kam jít, ne?“

      Zůstanou Karaminské vrchoviny, zůstane divočina na severu, zůstanou ostatní říše. Jestli nechceš, nikdo tě nemůže donutit tu zemřít.“

      Pořád jsem upírala pohled od ohně a chtělo se mi brečet, ale slzy jsem v sobě nenašla. „A ty další volby?“

      Můžeš si dělat, co tě napadne,“ odvětil Frundor. „Můžeš zachránit Triveta, utéct s ním daleko odtud a žít s ním do konce života. Můžeš sebrat Hůrecké a odvést je někam, kam oheň nedosáhne. Můžeš uhasit oheň a dál se do dění v tomto světě nevměšovat. Cokoliv budeš chtít.“

      Jenže já jsem věděla, že pokud bych přijala jednu z těch nesmírně lákavých možností, nedokázala bych žít sama se sebou. Musela jsem udělat to, co je správné. Jen tak nebudu sama sebou pohrdat.

      Kolik času, než se oheň začne šířit?“ zeptala jsem se.

      Těžko říct.“ Frundor zvláštně trhl křídly, což byl asi dračí ekvivalent pokrčení rameny. „Několik dní určitě.“

      Fajn,“ přikývla jsem. „Dobrovolně se nabízím jako oběť, ale mám podmínky.“

      Podmínky?“ zarazil se Frundor.

      Říkal jsi dobrovolně, ne bezpodmínečně,“ připomněla jsem mu. „Za prvé, dohlédneš na to, aby hůrecké děti nepřišly o svojí dohodu. Lina se o ně postará, ale pokud by na Dračí chrám nestačila, dostane se jí pomoci.“

      To se dá zařídit,“ přikývl Frundor.

      Fajn, za druhé – chci, aby z toho Trivet vyvázl živý,“ pokračovala jsem.

      Uvědomuješ si, že ho pak už nikdy neuvidíš?“

      To si myslíš, že jsem tak malicherná?“ Skoro jsem se urazila. „Pomůžeš mi nebo ne?“

      Frundor se ošil. „Já se do takových věcí nemůžu vměšovat přímo.“

      Co vy draci vlastně můžete?“ zabručela jsem.

      Můžeme někoho odnést na druhou stranu toho ohně. Teoreticky můžeme někomu stát za zády, když přednese tristenolské radě svoje požadavky. Když nebudeme nic říkat. A náhodou u toho můžeme být o dost větší než jsem teď,“ pronesl Frundor uličnicky, aniž by se na mě podíval.

      To mě přivedlo na nápad a i když jsem se právě dozvěděla, že jsem odsouzená k smrti, usmála jsem se. Dlouho mi ten úsměv ale nevydržel, protože jsem měla ještě jednu podmínku.

      A poslední věc...“ Zaváhala jsem a chvíli trvalo, než jsem našla ta správná slova. Frundor mě nepopoháněl. Až na to bude muset dojít, budu to muset udělat sama? Bojím se, že bych to nezvládla,“ zašeptala jsem. Veškerý můj sarkasmus a falešná odvaha zmizeli a zůstal jen strach.

      Přešel až ke mně a něžně se mě dotkl čenichem.

      Ne. Toho se vůbec neboj. Můžeš si vybrat, kdo to bude.“

      Skoro jsem chtěla, aby to byl Trivet, aby poslední věc, kterou v životě uvidím, byly jeho oči, ale zarazila jsem se. Musel by s tím pak žít a to jsem mu udělat nechtěla. Ne, bylo jasné, koho musím požádat.

      Uděláš to ty, Frundore?“

      V jeho očích jsem zahlédla hlubokou bolest, ale zároveň jsem poznala, že to očekával. Věděla jsem, že Frundor má dost silný smysl pro povinnost, aby si to ospravedlnil. Přikývl a já jsem se mu podívala do očí s takovou vděčností, jako kdyby mi právě zachránil život.

       

      ***

       

      Když vévoda Waldemar zjistil, že pohádky jsou o dost reálnější než čekal, začal Triveta vyslýchat, jak se dá oheň uhasit. Oheň už hořel a pár kapek krve navíc nehrálo roli, proto si na výslech jeho poskok Gero vzal bič. Teď už odešli a Trivet se choulil na podlaze ve zbytcích své roztržené košile. Záda měl v jednom ohni a v uších mu pořád zněla ozvěna jeho vlastních výkřiků.

      „Jak to dokážeš?“ řekl nakonec. „Jak to děláš, že jsi jim ještě nic neprozradil?“

      „Musíš si najít něco, na co se upneš,“ odpověděl Ryko. „Nějaký důvod, proč vydržet. Máš přece ženu a dítě, ne?“

      „Těžko říct,“ přiznal Trivet.

      „Jak, těžko říct? Jsi je někam založil?“ zasmál se Ryko.

      „Spíš se svou ženou v poslední době tak moc nevycházím,“ odvětil Trivet a vyhnul se jeho pohledu.

      „Aha,“ zvážněl Ryko okamžitě. „No, dalo se to čekat, že s Margaritou Elatou to nebude žádný med.“

      „Co myslíš tím s Margaritou Elatou?“ naježil se Trivet. Na bolest v tu chvíli pozapomněl.

      „Tak chce to kus odvahy, vzít si ženskou, která se pokusila sesadit vlastního bratra,“ pokrčil Ryko rameny.

      Trivet chtěl protestovat, že Margarita taková není, ale zarazil ho výraz v Rykově obličeji, když o ní mluvil. Už ho totiž viděl, na tvářích aldormské rady. Najednou všechno dávalo smysl. Kronikář Gerald se jí nikdy nepodíval do očí. Vévoda ze Simetu o ní mluvil jen jako o králově sestře, ale ta slova měla vždy přídech pohrdání. Vévoda z Raigaru v její přítomnosti odmítal diskutovat o něčem důležitějším než počasí. Nikdo z nich v ní totiž neviděl Valerii z Hůrky, jen uzurpátorku Margaritu, jedovatého hada. Sice s vytrženými zuby, ale pořád hada.

      Tak proto, i když se chtěla podílet na vládě, nikdy nepřišla na zasedání rady. Věděla, že by tím vyvolala rozpory, že by ji ti pyšní šlechtici mezi sebe nikdy nepřijali. Proto se raději držela doma, protože nechtěla, aby se na ni všichni dívali, jako když čekají, kdy znovu zešílí. Jak to mohl celou dobu ignorovat?

      Už věděl, na co se upnout, aby přežil oradomské kobky. Musel zase vidět Margaritu a omluvit se jí.


      Vydáno: 9.11.2016 21:59 | 
      Přečteno: 894x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , Komentář odpovědět
      Jackie-Decker
      Barbora je jedna věc, ale ty tam máš neskutečně odbyté i reakce vesničanů a je fakt že tady jsem ani neměla co prožívat, fakt mi to přišlo jako strohý popis bez ničeho. Ale fajn, každý jsme jiný, když Barbora jedna smýšlí a vnímá takto, tak ano. Proč ne.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak i reakce vesničanů jsou viděné Barbořinýma očima. Ale jo, asi to mělo být rozpracované. Děkuju za radu, teď se k tomu sice vracet nebudu, ale třeba to jednou budu upravovat znovu a dám si na to pozor.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Tak jelikož jsem jediná komu to vadí tak to taky můžeš klidně ignorovat 1
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      To zase ne, připomínka je to dobrá, jsem za ni ráda a máš pravdu, chtělo by to víc rozvíst. Jen teď není energie na to to opravovat...
      icon , Komentář odpovědět
      Jackie-Decker
      Takže další kapitola je za mnou. To je úspěch, doufám 1 U Barbořiny části jsem měla celou dobu dojem, že píšeš o počasí. Čekala bych vic emocí cišící úplně že všech v Hůrce. Tváře, křik, slova, děs a paniku. A ne strohé koukali jsme na oheň a pak se dostavil strach. Šli se podívat na něco čemu sotva věřili. dívali se na oheň, který byl předzvěstí zkázy nejen jejich vesnice, ale celého království a ostatní nejen jednoho. Zkoušeli hasit? Když hoří řeka? Jakvprilevali tam vedra s vodou? Já nevím i ten rozhovor s Frundorem mi přišel jaksi bez emocí.

      Ale co se mi líbilo moc byla Trivetovy linka. Vyznělo by to lépe kdyby jsi až zde dala to bití s kapkou a obě části tevratila s tím že by kapitola končila Barborinym rozhodnutím, ale i takhle se mi to líbilo.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak Barbořina část je v tomhle případě daná jejím pohledem. Barbora je člověk, který ve chvílích krize vypíná emoce a jede jenom na logice a analýze. To znamená, že moc nevnímá ani emoce ostatních a neřeší je, pokud ji přímo neovlviňují. Proto i celý ten tón rozmluvy - její rozpoložení se dá shrnout jako "je průšvih - co můžu udělat? - co se stane pak? - kterou možnost si vyberu?". Chápu, že pro čtenáře je těžší se do toho vžít, ale je podle mě víc podle Barbořina charakteru než nějaké rozebírání pocitů. Ona v tu chvíli vlastně ani neví, co přesně cítí, ale ví že to cítit nechce 1 Tak utíká k nějaké jistotě, což jsou fakta. Jde to uhasit? Jak?
      Asi by se to dalo napsat líp, aby vyzněl Barbořin charakter a zároveň to umožnilo čtenáři se lépe vžít do situace, ale to by asi chtělo šikovnějšího spisovatele než jsem já 1
      Každopádně děkuji za komentář, jsem ráda, že Trivet potěšil 1
      icon , - odpovědět
      Eillen
      Páni. Divím se, že si Barbora dokázala zachovat chladnou hlavu a stanovit si podmínky. Přiznám se, že to být já, kdo stojí čelem k ohnivé zdi s vědomím, že mám v těch plamenech umřít, tak mi vypne mozek.

      A k druhé části. Jo! Můj tajný odhad vyšel! Trivet si teď musí nadávat, že to dřív neviděl. Ale zase abych šlechtu jen nehanila, musím uznat, že Margaritu nikdo z nich neznal a pořádně se předvedla až tím jejím převratem.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak Barbora si v tu chvíli ještě vlastní smrt úplně nepřipustila, jednak je založením analytik, který na věci reaguje tím, že se je snaží rozebrat na jednotlivé praktické problémy a ty pak řešit.
      Právě, šlechta za to technicky vzato nemůže. Tohle měli řešit hlavně Trivet a Creagan.
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Tak shodneme se, že Creagan zrovna na něco takového není správný typ člověka. Jeho vztah s Lenkou budiž toho důkazem. Ale Trivet si toho měl všimnout a hlavně to pochopit dřív. Vždy byl vnímavý a teď tohle... jenže zase cítil povinnost nenechat Creagana ve všem samotného a přes samé povinnosti zapomněl být Trivetem, ale byl jen vévodou Dramonským... alespoň tak to na mě působí.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Na Trivetovu obranu, Margarita mu to taky neulehčovala, schovávala se a vyhýbala se všemu, čemu mohla.
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Ehm. Myslíš, že já jsem vhodná osoba, abych ji hodnotila? Naše vzájemné sympatie jsou veřejně známé. 3 na to jak dokázala být rázná a uměla říct svůj názor i důvody k němu, tak je teď hrozná puťka... sakra, já si zase musím přečíst Umění odpouštět, abychjo začala mít opět ráda. 1
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Mně právě přijde, že nikdy svoje názory otevřeně najevo nedávala. Kdyby jo, tak by Creaganovi tehdy rovnou řekla, že ho má ráda. Margarita nejedná přímo, snaží se zachovat dekorum. A protože by věděla, že kdyby to Trivetovi řekla přímo, tak by dekorum šlo do kytek (což nakonec šlo, po menší intervenci mojí maličkosti a Waldemara Dautha).