Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Cesta zpátky

      Cesta zpátky - Kapitola 4

      Cesta zpátky - Kapitola 4Nemožné se stalo skutkem a fénix vstal z popela, aby vám přinesl novou kapitolu předělané Cesty zpátky. Pro připomenutí děj minulých dílů: Barbora se v Hůrce od Frundora naučila číst a psát a rozhodla se, že to bude učit i místní děti. Trivet se rozešel s Margaritou a nabídl se jako vyslanec do Tristenolu, který má vyjednávat s tristenolskými šlechtici o novém následníkovi tristenolského trůnu.

      Dusno

       

      Pomůcky na psaní byly problém. Věděla jsem, že v Dračím chrámu by měli dostatek tabulek a kříd, ale tušila jsem, že by asi neviděli rádi, že jim hodlám lézt do zelí. Přemýšlela jsem o tom celý den, ale až večer jsem přišla na nápad. Ve svém pokoji jsem měla pár špačků od svíček a na truhláři Borosovi jsem vyžebrala odřezek prkna velký přibližně jako formát A5, který jsem znala z domova. Večer jsem u krbu roztavila zbytky svíček a vosk jsem opatrně nalila na prkno. Zatuhl tam v hladkou souvislou vrstvu, do které se dalo snadno rýt třeba naostřeným klacíkem a navíc krásně voněla. Jakmile tabulku popíšeme, bude stačit, když vosk nahřejeme a uhladíme do původní podoby. Starý řecký trik.

      Truhlářovi se můj nápad zamlouval a tak dvě prkna rozřezal pro děti, které mezitím vybraly všechny zbytky svíček, co jich v Hůrce bylo. Týden poté, co mě Frundor obdařil schopností číst a psát aldormské písmo, začalo vyučování. Po večerech, dokud bylo ještě světlo, se v sadě Lininých rodičů scházelo asi osm dětí a já s Linou, ze které se stala moje pomocnice. Dalším mým fámulem se stal dvanáctiletý Nale, který kdysi v Chrámu studoval, ale po požáru na statku jeho rodičů musel odejít, protože neměli jak za jeho vzdělání zaplatit.

      Nebrala jsem děti mladší než osm let. Potřebovala jsem, aby se děti celou dobu soustředily, a neměla jsem čas bavit ty mladší, které to nedokázaly. Kora kvůli tomu trucovala, dokud jí její starší kamarádka Romaria nezačala každý den ukazovat, co jsme se učili. Zájemců rychle přibývalo a jakmile jsme jich měli čtrnáct, rozdělili jsme je na dvě skupiny. Jednu jsem učila já, druhou Lina. Samozřejmě, ne všechny děti vydržely, ale po dvou týdnech se počet ustálil na jedenácti.

      Nejvíc mi ale vyrazilo dech, když za mnou jednou začátkem třetího týdne vyučování před hodinou přišel Rinor.

      „Co se děje?“ zeptala jsem se.

      Červenal se až za ušima, nepodíval se mi do očí a nohou nervózně šoupal po zemi kousek dřeva. „Já... chtěl jsem...“ Polkl a v jednu chvíli jsem myslela, že se otočí a uteče. „Mohl bych se učit s vámi?“

      A tak se náš kroužek malých hubených kluků a holek rozrostl o ramenatého svalnatého kovářského učedníka. Kvůli Rinorovi jsem zadržovala smích, když jsem viděla, jak se mu při soustředění krabatí čelo úplně stejně jako těm nejmenším.

      Na konci toho třetího týdne přišlo přesně to, co jsem čekala. Na jedno z našich večerních sezení přišel dračí kněz, otec Eduard. Byl to vysoký muž s protáhlým hubeným obličejem, který opticky ještě prodlužovaly kouty v jeho tmavě hnědých vlasech. Váčky pod šedýma očima mu propůjčovaly smutný výraz. Jenže otec Eduard vůbec nebyl melancholický člověk, naopak, některé jeho výbuchy vzteku byly pověstné, i když byly většinou cílené na uličníky, kteří mu chodili do zahrady na hrušky.

      „Slečno, mohu na slovíčko?“ pronesl hlasem, který zazvonil jako ocel.

      Vyměnily jsme si s Linou pohled, který říkal: Už je to tady.

      „Tak, to je pro dnešek všechno,“ oznámila jsem žáčkům. „Zase zítra.“

      „Zítra?“ ozval se otec Eduard, zatímco děti se pod vedením Liny v tichosti vypařily. „Milá slečno, obávám se, že žádné zítra nebude. Děti se u nás učí v Dračí chrámu, ne v sadu jako nějací barbaři.“

      „A co je na tom špatného? Řemeslníci učí své tovaryše řemeslo, tak proč bych nemohla učit děti číst a psát?“ namítla jsem.

      „Nevštěpujete jim stejné zásady jako v Chrámu,“ odvětil kněz.

      „O to se ani nesnažím. Chci jen, aby dokázaly napsat dopis a přečíst si královskou vyhlášku.“

      „Jenže to není cílem vzdělání! Vzdělání rozvíjí i ducha, učí pokoře a dobrým mravům, ne jen čmárat klikyháky! To se jim jinde než v Chrámu nedostane!“ Otec Eduard se začínal dostávat do ráže.

      „Nale mi vyprávěl, že většinou místo učení loupali hrášek nebo pleli vaše záhony,“ poznamenala jsem, i když jsem věděla, že ho tím ještě víc rozzuřím.

      „Jistě,“ zasyčel kněz a zlostně přivřel oči. „Tulačka jako vy může těžko rozumět, jak práce prospívá charakteru.“

      V duchu jsem zaskřípala zuby. Jako kdybych mohla za to, že mě sem Frundor prakticky bez instrukcí plácnul a nechal mě, ať dělám, co umím.

      „Nicméně myslím, že jsme dohodnutí,“ dodal otec Eduard. „Dneškem tenhle směšný podnik skončil.“

      „Ne.“

      „Co prosím?“

      „Řekla jsem, že ne.“

      Otec Eduard se zlostně nadechl a očividně hledal nějakou výhrůžku, jenomže co mi mohl udělat? Byla jsem tu cizí a vykázání z vesnice by mi moc neublížilo. Rodiče byli rádi, že jejich potomci dělají místo lumpáren něco užitečného a nemusí za to platit velké peníze Chrámu – o což šlo otci Eduardovi především. Pokud bych učila zadarmo, ztratil by hlavní zdroj příjmu a nové odrůdy salátu z Tezárie nejsou zadarmo.

      „Budu si stěžovat králi,“ pohrozil mi nakonec.

      Z drbů jsem věděla, že tu nejsem tak dlouho po Lence a králem je stále Creagan. Pokud byly aldormské příběhy, které jsem ve svém světě četla, pravdivé, nebylo těžké určit, koho se v tomto případě Creagan zastane.

      „Pro mě za mě.“

      Přesto, když otec Eduard rázoval pryč, byla ve mně malá dušička. Věděla jsem, že jsem si právě udělala mocného nepřítele, a z toho pomyšlení se mi dělalo špatně od žaludku.

      ***

      „Trivete? Posloucháš mě“

      Králův první rádce zvedl rozespale oči od své snídaně. Poslední dvě noci strávil v pokoji pro hosty a očividně toho tam moc nenaspal. Creagan ho ustaraně pozoroval.

      „Poslouchám.“

      „A o čem jsem mluvil?“

      „Že v noci přijel posel?“

      „To bylo už docela dávno.“

      „Dám se podat.“

      Creagan si povzdechl. Nevěděl, co má s Trivetem a Margaritou dělat. Poslední dva dny měl pocit, že jednání s Tristenolem je jednodušší než být hlavou rodiny. Snažil se promluvit s oběma. Trivet mu tvrdohlavě opakoval, že když mu Margarita nevěří a odmítá se nechat odpoutat od domácnosti, on s tím nic nenadělá, zatímco Margarita krčila rameny a tvrdila, že když Trivet chlastá po nocích a jezdí co pár týdnů do Dramonu, nemůže si být jistá, co se tam děje a neděje. Creagan doufal, že až se Trivet vrátí z jednání s vévody Dauthem a Gorlanem, budou oba přístupnější.

      „Waldemar Dauth i Colin Gorlan souhlasili, že se s tebou setkají v Oradomu. Moc se mi to nelíbí, byl bych radši, kdyby se to odehrálo u nás, ale těžko po nich můžu chtít, aby teď opustili zemi. Dávej na sebe pozor,“ dodal starostlivě.

      „Neboj, nemůžou mi ublížit, pokud nechtějí zažehnout věčný oheň,“ ujistil ho Trivet roztržitě.

      „A ještě je tu jedna věc – dneska ráno přišel dopis z Dračího chrámu v Hůrce,“ pokračoval Creagan a snažil se ignorovat, jak s sebou Trivet při jménu Hůrka trhnul. „Kněz si stěžuje, že tam nějaká rebelka učí děti číst a psát.“

      „No a co mu na tom vadí? Učitelé, kteří nepatří k Chrámu, jsou přece normální. Pravda, jsou většinou ve městech, ale když se děti chtějí učit...“

      „Jenže ona není ani učitelka, popisuje ji jako nějakou tulačku z Tristenolu. Neptej se mě, kde by se taková naučila číst. Každopádně by mi pomohlo, kdyby ses tam zastavil a nějak to srovnal. Holka to myslí dobře, ale diplomacie nemá ani co by se za nehet vešlo. Promluv jí do duše, ať neprovokuje, a otci Eduardovi připomeň, že i církev podléhá zákonům a ty gramotnost nezakazují. Máš to po cestě.“ Znělo to jako rozkaz, i když Trivet věděl, že těžko může neposlechnout. I když bylo jen málo míst, která by teď viděl méně rád než zrovna Hůrku.

       


      Vydáno: 1.10.2016 21:44 | 
      Přečteno: 885x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , Komentář odpovědět
      Jackie-Decker
      Tak ujsem se k tomu koečně dočetla. Třikrát hurá! Hurá! Hurá :D:D:D
      Tak a je to...

      Barbara to nemá jednoduché. Učení výhrlůžka, všechno logické. Po konci minulé kapitoly mi přišlo zvláštní, že Trivwet okamžitě neodjela, čekala baych, že tady už bude na cestě, ale opět je logické, že se čekalo na odpověď od Pánů Tristenolu. Nyní je tedy vše jasné. Kostky jsou vrženy a Trivete, je čas jít... Vrať se nám celý a nepoblouzni příliš. Hůrka už ti jednou ukázala směr. Dokáže to znovu? My víme že ano ale stejěn se těším 1
      icon , Komentář odpovědět
      Jackie-Decker
      Vidím, že si budu muset všechno znovu přečíst, nebo se nechytím 10. Ale je rozhodně skvělé, že jsi zpět 3. Budu se těšit až si konečně vyšetřím trochu času 1

      Jen bych chtěla poprosit, kdyby šlo dodržovat formát, který je nastavený. Název povídky, číslo kapitoly a název kapitoly až do textu. Je to tak mnohem přehlednější 10. Avatar ti klidně kdykoliv dovložím, jestli ho nemáš, jde mi jen o přehlednost, mám to tak u všech sérií a nevidím důvod to měnit.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Ok, nenapadlo mě, že je to zavedený systém, budu dodržovar :)
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      A díky moc za avatar :)
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Za avatar děkovat nemusíš mám je všechny, takže kdykoliv někdo vloží kapitolu, mohu mu ho klidně přidat, pokud si ho sám nestáhne, což klidně může ;)

      Jako já nechci nikoho budzerovat kvůli tomu formátu, jen jsem myslela, že to takhle je zkrátka přehlednější, nic víc. Jsem třeba otevřela stránky. Koukám na název Dusno a říkám si, hele Lomeril napsala další jednorázovku (jo, tu čtyřku jsem přehlédla). A pak až to rozkliknu a čtu dodatečně perex tak najednou: "COŽE? To je další díl Cesty zpátky? To jako fakt?" 3 Jako jo, dobrala jsem se toho, ale v první chvíli mě to prostě nedocvaklo. Zatímco když napíšeš "název - Kapitola (číslo)" tak i bez avataru ví člověk hned která bije 10 . A jak už jsem řekla ten ti klidně kdykoliv dovhodím, beztak sem každý den alespoň jednou nakouknu 1 .

      Jinak jsem si kapitolu přečetla, ale ještě přečtu jednou se všemi přecházejícími abych se zase dostala do děje a pak napíšu komplexnější komentář 1 .
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Ne, v pohodě, mně to nevadí, systém je třeba :) Budu se toho držet :)
      icon , Jupí! odpovědět
      Eillen
      Nedoufala jsem marně! Cesta zpátky je zpět!

      Líbí se mi Barbora a její "rebelie" proti kněžím. A i když si Creagan myslí, že diplomacie jí nic neříká, tak by si měl vzpomenout na jinou cizinku, která byla v diplomacii ještě horší :-)

      Trivetovi se ani nedivím, že se mu nechce do Hůrky. Musí to být nepříjemné. Být se ženou, kterou si zamiloval zrovna v Hůrce a vzpomínat na chvíle, které jsou podle něj nenávratně pryč.

      Jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet dál.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      No, já se taky nestačím divit, kam se to vyvíjí, teď se rozhoduju, jak moc odvážná budu a jestli to překopu hodně nebo málo. Protože se tu rýsuje možnost napínavé až detektivní zápletky a já nevím, jestli na to mám odvahu :)
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Hm... detektivní... Tak to buď hodně odvážná, miluju detektivky 5
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Detektivní zápletku bych v Aldormě brala. To tu ještě nemáme. Navíc jsem jako Jackie - mám ráda detektivky :-) Tedy, pokud si to troufneš (já bych na to rozhodně neměla), tak máš jistotu, že budu před monitorem poskakovat nadšením :-)

      A abych to nepsala o vlákno výš (jsem líná a navíc v práci, kde mi končí pauza). Tak ono se to dřív tak vydávalo, že se napsal název kapitoly. Ale to bylo s jiným vzhledem a hlavně jiným redakčním systémem, pokud si dobře pamatuji. Tam totiž vždy bylo vidět ke které kapitolovce se to váže a nebylo to nutné tedy vydávat takto. Ale na tomhle systému je to rozhodně přehlednější :-)
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      No, detektivní možná bylo trochu silné slovo, ale může se stát, že CZ už nebude obyčejný slaďák s táborákem na hranici Aldorma-Tristenol v pozadí... Když to nebude detektivka, ale dvorské intriky, nevadí?
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Dvorské intriky jsou vítány všemi deseti!
      I já už z Draka nebudu mít tu roztomilou pohádku a i ty intriky tam budu muset zapracovat.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Pokud svatba z donucení, znásilnění, manželovražda a smrt při porodu patří do tvé definice pohádky, nechtěla bych být tvým dítětem :)
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Pomineme-li výše uvedené 3

      Edit: A proč se na to vlastně nedíváte jako na příběh obyčejné dívky, která navrátila trůn právoplatnému rodu. Pak už to jako pohádka zní. 3

      A fakt nechtějte být dítě v naší rodině. Brácha koupil malému knížku, dal se do čtení a po prvním přečtení jí vyhodil. Jednalo se o Děvčátko se sirkami (https://cs.wikisource.org/wiki/Děvčátko_se_sirkami) Brácha z toho měl pár dní blbé spaní. Prý to bylo v sekci pohádky na dobrou noc 3 3
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Miluju dvorské intriky 9 . Miluju jakékoliv intriky 5 ...
      A nechci se hádat, ale já se ve Střípcích o detektivní zápletku pokoušela taky, ačkoliv to má do klasického vyšetřování hooodně daleko 3 . No nic, nezbývá nám než se těšit :)