Ryko zaúpěl a pokusil se lépe se uvelebit. Léčitel mu sice nechal odvar z makovic, ale zároveň mu vysvětlil nebezpečí plynoucí z jeho požívání, a Ryko rozhodně netoužil strávit zbytek života závislý na léku proti bolesti. Proto si ho bral jen před spaním, a to ještě každou druhou noc – aspoň díky únavě potřeboval menší dávky.
Což ale neznamenalo, že během těch lichých nocí nevrhal po lahvičce žádostivé pohledy.
Rozkázal sluhům, aby nechali hořet svíčky, protože věděl, že stejně neusne. Knihu, kterou mu přinesla Camilla, ale nečetl. Místo toho se díval do stropu a vzpomínal na čas strávený s Camillou a Samem na Lesohradě. Otec tehdy doufal, že se Camilla zamiluje do Lamana a vezmou se, ale jak Camilla, tak Laman na to měli jiný názor. Což ale Samuelovi a Rykovi nebránilo s Camillou za hezkého počasí podnikat celodenní projížďky po okolí a hrát nekonečné partie karet a kostek, když pršelo. Když se snažil, vybavil si její vítězoslavný smích, kdykoliv vyhrála.
Jeho pozornost upoutal až náhlý závan chladného vzduchu, který málem zhasl svíčku. Otočil hlavu a zjistil, že v otevřeném okně sedí žena v černém. Hravě seskočila do místnosti a přivřela okenice. Blesklo mu hlavou, že by měl asi křičet, ale nějak to nedokázal. Možná proto, že i když měla tvář napůl skrytou ve stínu, ten blonďatý cop poznal.
„Ahoj, mezku,“ pronesla Marysa a posadila se do křesla v části pokoje, kam dopadalo jen minimum světla.
„Přišla jsi mě zabít?“ zeptal se.
„Proč bych to dělala?“ zasmála se. „Nikdo mi nezaplatil.“
„A kdyby ti zaplatil?“
Zamyslela se a pak zavrtěla hlavou. „To bych musela být hodně hladová, abych přijala jako zakázku tebe,“ řekla. „Věř tomu nebo ne, ale líbíš se mi, mezku.“
Ryko zvedl obočí. „Pomáhala jsi mě mučit.“
„Mučil tě Gero na rozkaz Waldemara. Já, pokud si vzpomínám, jsem ti ničím neublížila.“
„Kdo vůbec jsi?“ podivil se.
„Taková holka pro všechno,“ pokrčila rameny. „Mojí specialitou ale jsou tajemství. Tahám je z jedněch a prodávám druhým. Za ta léta jsem zjistila, že když správně zatlačíš, kdokoliv ti poví cokoliv.“
„Takže jsi kat? Mučíš lidi, aby ti něco prozradili?“
„Ale no tak, kdybych uměla mučit, poslal by mě na tebe Waldemar rovnou. Ne, já nepoužívám násilí dokud nemusím. Já se stávám přítelkyní, spřízněnou duší, důvěrnicí, dokud se tajemství nesypou samy. Proto se mi tak líbíš, mezku,“ naklonila se kupředu a ze tmy se zaleskly její oči. „Kdokoliv jiný na tvém místě by všechno vyklopil, ať už Gerovi nebo mně. Ty, které nezlomí bolest, pak snadno zlomí prokázaná laskavost. A ty jsi odolal obojímu. Zajímalo by mě, co by rozpovídalo tebe,“ podívala se na něj zkoumavě a pak se znovu tiše zasmála, zase se v křesle opřela a zmizela tak ve stínu. „Doufám, že to nikdy nebudu muset zjišťovat.“
„Tak proto jsi dala Barboře ty klíče?“ zajímal se.
„Taky. Ale taky proto, že jsem ješitná a Waldemar mi naznačil, že nedokážu dělat svojí práci. Pft,“ odfrkla si. „Vždycky se mnou posílal Gera, aby počkal u těch tajných dveří a vzal si ode mě klíče zpátky. Jednou se mi toho pařeza povedlo přemluvit, ať mi klíče jen půjčí a zůstane sedět v hospodě, že jsem hned zpátky. Místo toho jsem šla k zámečníkovi a nechala si udělat kopie. Říkala jsem si, že by se mohly hodit. Když mě Waldemar urazil, chtěla jsem se mu pomstít a tohle byla dokonalá příležitost.“
„A to jsi sem přišla jen aby ses mi pochlubila?“ zajímal se Ryko.
Vstala a přešla k jeho posteli. Ve světle svíčky její vlasy vypadaly jako zlato „Ne, chci, abys něco věděl. Až budeš potřebovat nějaké tajemství, nech mi vzkaz v hospodě U Dvou kachen v Oradomu, šenkýřka většinou ví, kde mě najít. Nebo v Tristu u koláře na Koňském trhu. Když zavoláš, přijdu, i kdybych měla zrovna práci.“
S tím se znovu vyhoupla na parapet. Plamen svíčky se zuřivě zatřepotal, ale nezhasl.
„Proč zrovna já?“ zavolal za ní.
„Protože práce s tebou bude zajímavá. Bude to výzva. I když to tak nevypadá, nejde mi jenom o peníze.“ Pak mu poslala vzdušný polibek. „Brzy se uzdrav, mezku. Těším se, až tě zase uvidím.“
Než stačil odpovědět, zmizela ve stínech noci a nechala za sebou jen otevřené okenice.
Komentáře
Eillen: Snad na Vánoce...
A já už zase sedím u wordu a snažím se dokončit další kapitolu. Nějak mi to zase nejde, ale peru se s tím statečně
A k povídce. Ryko odmítající se stát závislým mi v tomhle přišel jako pravý Niman. Protože žádný Niman nehodlá být závislý, ať se jedná o cokoliv. Vzpomínky na dětství jsou hezké a snad bude ty jejich eskapády sepsány.
Marysa se mi stále určitým způsobem líbí. Vím sice, že Ryko bude mít nakonec jinou ženu, ale uměla bych si představit, že by mezi ním a Marysou k něčemu došlo. Až moc to mezi nimi jiskří...
Předpokládám dobře, že Marysa bude mít také svoji roli v Zemi bez draků?