Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Dialogy Duše

      Léčitelův syn

      Po přečtení čtrnácté kapitoly Cesty zpátky mi hlavou probleskla krátká scéna. Nemohla jsem se jí zbavit, dokud jsem ji nesepsala.

      Upozornění: Příběh navazuje na konec Cesty zpátky. Pokud nevíte, jak příběh skončí, doporučuji čtení odložit do chvíle, kdy Lomeril vydá poslední část.

      Poděkování: Jackie za rady, díky kterým jsem pár částí rozpracovala. Snad už to nebude takové kostrbaté jako prvotní verze, kterou jsem ji poslala.

      Od chvíle, kdy unikl z Oradomského vězení uplynul již skoro měsíc. A přesto nebylo noci, kdy by se neprobudil propocený a lapajíc po dechu. Snad jen zázrakem vždy dokázal zadržet výkřik, kterým by jinak probudil Margaritu.

      Pomalu vstal a došel ke stolu, kde byl připraven džbán s vodou. Odlil část vody do lavoru. Připadalo mu, že se z toho stal zvrácený rituál. Teprve poté, co ze sebe smyl zbytky děsu, byl schopný znovu zalézt do peřin a usnout.

      Nabral vodu do dlaní a chrstl ji na obličej a v zrcadle pozoroval, jak mu stéká po tvářích. Obraz se ale najednou změnil. Ze zrcadla mu oplácel pohled Gero. Zaplavila ho panika. Couvl a rukou zavadil o lavor, který spadl na zem a roztříštil se na kousky.

      „Co se děje?“ vykřikla Margarita a prudce se zvedla. Zmateně se rozhlížela kolem sebe.

      „To nic, jen noční můra,“ zakoktal jí v odpověď. Věděl, že by měl jít k ní a pokusit se ji uklidnit. V očích měla vepsaný šok, který však pomalu nahrazoval smutek.

      „To nebyla jen noční můra. Máš je každou noc. Tohle je něco jiného,“ zašeptala, došla k němu a objala ho.

      „Ty o nich víš?“ vydechl se překvapeně a jen silou vůle se držel, aby se z jejího objetí nevyprostil. Připadal si trapně, bezmocně. Bál se, že jím bude opovrhovat za jeho slabost.

      „Od první noci. Ale také vím, že kdybys o nich chtěl mluvit, začal by si sám. Nechtěla jsem tě do ničeho nutit,“ pohladila ho po zádech. Na prstech cítila každou jizvu, kterou mu způsobilo to kruté mučení. Jizvy, jejichž přítomnost si vyčítala. Neustále si dávala za vinu, že se tehdy vydal do Oradomu bez doprovodu. I když se o tom ani jeden z nich už nechtěl bavit, ty jizvy tu stále budou a nepřestanou jim vše připomínat.

      „Mám strach, že se nikdy nedokážu úplně vrátit. Jako bych v těch sklepech nechal část sebe samého. Tu bezstarostnou část, která se uměla usmívat a věřila v dobro. A každou noc je to horší a horší. Bojím se, že se zblázním a nebudu schopný se o tebe a Val postarat. Mám jen vás dvě a bojím se, že vás ztrácím.“

      „Nás tři,“ zašeptala Margarita a pevně ho objala.

      „Tři?“ vydechl překvapeně, vymanil se z obětí a odstoupil, aby jí viděl do tváře.

      „Pokud se nic nestane. Je to ještě moc brzy, ale myslím, že čekám dítě,“ usmála se.

      „Dítě?“ zašeptal stále udiveným hlasem.

      „Nemáš radost?“ odpověděla mu s pomalu mizejícím úsměvem.

      „Mám strach, Meg. Zvládnu to? Už teď jsem troska, která přežívá. Vlastně už nevím, kdo jsem. Vévoda bojící se vlastního stínu? Otec, který nemá čas na své dítě? Manžel, který ti ubližuje,“ povzdechl si a posadil se na postel. Margarita si sedla k němu a objala ho.

      „Jsi Trivet. To a nic víc. Copak to nestačí?“ zašeptala a políbila ho.

      „Trivet,“ zopakoval své jméno jako by pro něj bylo neznámé.

      „Ano, Trivet. Léčitelův syn z Talronu. Muž, který dokázal vynadat své princezně a kamarádce, když se chovaly jako slepice. Chápu, že máš povinnosti. Ano, jsi vévoda, ale ne za těmito dveřmi. Já se nezamilovala do vévody, ale do Triveta. Ať se bude dít cokoliv, tady jsi doma. Tento pokoj je naším malým Talronem. Tady můžeme být sami sebou.“

      Trivet ji nevěřícně pozoroval. Může to být tak jednoduché? Opravdu stačí zavřít dveře a být obyčejným mužem? Zvládnu to ještě? Stačil jediný pohled do Margaritiných očí, aby pochopil, že to zvládne. Pro ni. Pro Val. Pro dítě, které se jim brzy narodí.

      Po tvářích mu začaly téct slzy. Slzy odplavující paniku, která ho tolik dní drtila. Slzy symbolizující naději, že po všem zlém může být dobře. Slzy radosti, že má to štěstí žít se ženou svého srdce.

      Margarita ho donutila lehnout si zpět do postele. Přitiskla se k němu a lehce ho hladila.

      „Já myslel, že ses do mě zamilovala až v Hůrce,“ zašeptal unaveně a pevně ji sevřel v náručí. „Nebyl jsem už tehdy vévoda?“ zeptal se ještě, než jej přemohla únava a konečně usnul.

      „Ne pro mě,“ zašeptala, i když už jí nevnímal. Chvíli ho pozorovala, dokud si nebyla jistá, že opravdu spí. Teprve poté si sama dovolila zavřít oči a přivítat spánek.

      Další večer Trivet zjistil, že má kolem postele rozvěšené bylinky. Tak jako v jeho pokoji, když ještě žil u rodičů. Stačilo jen pár svazečků a Margaritě se tím povedlo z jejich komnat vytvořit jejich malý Talron. Tu noc poprvé Trivet usnul s klidem v duši a neprobudila jej žádná noční můra.


      Vydáno: 17.11.2016 19:06 | 
      Přečteno: 352x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Jednorázovka je to krásná,dodává mi chuť psát o Rykovi a jeho osudech. Gero je asi navždycky bude strašit oba... Ale je dobře, že tohle někdo popsal, protože Trivet z toho nemohl vyváznout bez úhony. A hezky se to bude doplňovat se závěrem CZ.
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Jestli ti to dodává chuť psát o Rykovi, tak jsem jenom ráda. O tom kluku ušatým bych si ráda něco dalšího přečetla
      No, popsala jsem jen jednu noc - tu zlomovou - kdy se s tím začínal smiřovat. Ale i tak si myslím, že to pro něj musel být běh na dlouhou trať.
      icon , Komentář odpovědět
      Jackie-Decker
      Jednorázovka krásná, smutná, dojemná s vůní naděje i bezmoci. miluju takové povídky, i když si říkám jestli by neměla spadat spíš do dialogů duše. Každopádně se mi moc líbila i když jsem se v CZ ještě nedočetla tak daleko po tomhle bych na to měla chuť :)
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Když to zmiňuješ, tak ji asi do Dialogů přesunu. Nějak mi to při vkládání nedošlo...

      Jsem ráda, že se ti povídka líbila. Vlastně jsem něco takového psala poprvé a bála jsem se, co z toho vůbec vyjde.

      „Nedostane-li žena koho chce, běda tomu, koho dostane.“ Mark Twain