Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...

      Odkaž sem

      Kategorie: Drahokam srdce

      Drahokam srdce - Kapitola 3

      Drahokam srdce - Kapitola 3 Martina stráví čtrnáct dní s Lucií. Dokážou spolu vymyslet plán? Nebo jim práce nedovolí oddechu. Splní Michael svůj slib?

      Borůvky se neztratí

      Vstávání v šest ráno nebylo vůbec příjemné. Postarat se o zvířata, uvařit, vyprat, pomáhat na poli, žehlit, šít, obstarat mladší děti, které byly čtyři, nejmladšímu sedm a nejstaršímu třináct. Lucie byla jediná dívka. Tohle vše musela zvládat už sedm let. Ačkoliv jsem se práce nikdy nebála, po tomto maratonu mě strašně bolela záda i ruce a nedokázala jsem pochopit, jak přežiju dalšíc třináct dní. Avšak ani večer po splnění všech povinností jsem si nemohla odpočinout. Bylo třeba vymyslet plán a dozvědět se víc o Lucii.

      Chvíli jsme si povídali o jejím životě, o jejích snech a plánech, jenže pak usnula a já zůstala se svýma myšlenkama sama. Díky bolestem svalů jsem nedokázala usnout v minutě jako doma a tak jsem přemýšlela o ní.

      Byla to zvláštní dívka, takovou, jakou v našem světě asi nepotkám. Připadala mi jako z minulého století. Usměvavá, milá, pracovitá, nikdy si ani slůvkem nepostěžovala, že toho má moc na práci. Všichni to brali jako samozřejmost, žádné poděkování, pochvala.

      Není divu, že měla tak nízké sebevědomí. Zatlačila jsem vzpomínky na vlastní minulost, neboť jsem zažila něco podobného, ačkoliv tak moc jsem nikdy nepracovala. Nepřekvapovalo mě, že se zamilovala do Michaela, který na ni byl hodný, ačkoliv ho viděla jen krátce.

      Toužila po lásce, vzhledem k tomu, že doma dostávala pouze povinnosti a ne rodinnou pohodu, jakou by si zasloužila. Možná kdyby žila její maminka, měla by to snažší, ale takhle byla na všechno sama.

      Nakonec mě spánek dostihl a mě se zdál nějaký krásný sen. Byla jsem ve vesnici, která byla taková jednoduchá, postavená většinou ze dřeva, jen pár domů bylo zděných, všude byla cítit vůně lesa, děti si hrály na návsi a každý měl nějaké to hospodářství nebo živnost. Ucítila jsem vůni čerstvého chleba a uvařenou kávu, když jsem zjistila, že to už není sen.

      Byla jsem v té vesnici a čekal mě další náročný den. A ne jen jeden.

      Ať jsme přemýšlely sebevíc, nic nebylo reálné, jen útěk. Ale ten jsme braly jako poslední možnost. Když už se blížil poslední den z mé lhůty, zeptal se Lucčin otec, zda zůstanu déle nebo půjdu jinam. Řekla jsem mu, že potřebuji den volno a pak se rozhodnu. Asi aby o mě nepřišel, řekl Lucii, že by mě mohla doprovodit, pokud mi to nebude vadit a pak po cestě nasbírat nějaké lesní plody na koláč.

      Nemohly jsme uvěřit svému štěstí. Jako by nám osud šel vstříc. Ten den jsme ještě nakrmily zvířata a děti, ale pak už jsme se připravily na cestu a šly. Bylo krásné pozorovat Lucii, jak září štěstím. Bylo na ní vidět, že se nemůže dočkat svého prince. Tedy Michaela, ačkoliv to u něj vyšlo nastejno.

      Cesta lesem mi připomínala mé toulky v našem světě. Nikdy mi nedělalo potíž ujít nějaký ten kilometr a chůze po mechu a jehličí byla vítanou změnou po dvou týdnech dřiny. Mlčely jsme, neboť jsme si vychutnávali ten klid, který na vesnici chyběl

      Byly jsme tam dřív než on. Začala jsem do bandasky sbírat borůvky, abychom s tím neztrácely čas později. I když to může být nakonec jinak, je lepší být připraven na všechny varianty. Borůvky se neztratí a čas navíc se bude hodit. Lucie se šla podívat na své oblíbené místo, a když se vracela, aby mi začala pomáhat, spatřila v dálce jezdce.

      Konečně přijížděl Michael a měl s sebou koně navíc. Nechala jsem ty dva, aby si v klidu soukromí popovídali, ačkoliv mi chtěli pomáhat. Potřebovali si říct spoustu věcí.

      Přesto mě má zvědavost přemohla a já je zpovzdálí sledovala. Ty jejich kradmé pohledy, něžné doteky rukou, jako by se báli, že se ten druhý hned rozplyne. V dobrém jsem jim záviděla tu mladickou zamilovanost a doufala jsem, že je to hned tak nepřejde.

      Když jsem měla bandasku skoro plnou, přišli za mnou znovu.

      „Nevím, jak ti můžu poděkovat,“ začal Michael. „Objevila ses tu jako anděl, poradila mi a nakonec jsi mi přivedla Lucii.“

      Nepřerušovala jsem ho, neboť bylo vidět, že toho má na srdci víc. „Máme se rádi a chtěli bychom se vzít, ale nevíme, jak to přijmou naši rodiče.“

      „Není to trošku uspěchané?“

      „Možná ano, ale nemůžeme si dovolit čekat. Otcové nám již protějšky vybrali a my s nima nesouhlasíme. Ty bys na otce mohla zapůsobit. Jsi jiná než zdejší ženy. Když jsem o tobě říkal Valérii, tak se hned zeptala, jestli nejsi čarodějka.“

      „Máš ji hodně rád,že?“

      „Mám, je jako má sestra. Otec s druhou manželkou nikdy neměl děti. Takže místo sourozenců mám aspoň Valérii. Ačkoliv je v poslední době celkem otravná.“

      Usmála jsem se a prohodila: „To už tak bývá.“

      „Chtěl bych tě poprosit, jestli by jsi s námi nejela hned. Atmosféra tam sice není úžasná a zábavná, ale přesto je to můj domov a já bych navíc potřeboval spojence.“

      „To víš, že s vámi pojedu, co bych sama dělala?“

      „Počkej, ty se nemáš kam vrátit?“

      „Mám, ale netuším, kdy to bude.“

      „Do té doby budeš mým hostem.“

      Vypadalo to, že ačkoliv jsem Michaelovi přivedla Lucii, má úloha tady ještě nekončí. Lenka strávila v tomto nádherném světě tři roky, Barbora měsíce a já – kdo ví, jak to bude.

      Nasedli jsme na koně – já na krásného vraníka a oni dva na jeho hnědáka a vydali se na cestu do hlavního města. Byla jsem zvědavá na Creaganovu reakci, až uvidí Michaela s nevěstou a mě – cizí dívku.


      Vydáno: 5.9.2016 17:43 | 
      Přečteno: 145x | 
      Autor: Mardom
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Proti blbosti i bohové bojují marně.“ Jan Werich