Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Drahokam srdce

      Drahokam srdce - Kapitola 4

      Drahokam srdce - Kapitola 4 Takže tu máme takovou vyplňující kapitolu o cestě a prvním dojmu z hlavního města - Wildaranu. Další kapitolky budou následovat, až je naplánuji, což netuším, kdy bude.

      Wildaran

      Miluju jízdu na koni, ale už dlouho jsem nejezdila. Podle toho taky vypadala naše jízda. Sice se to nezapomíná, ale mé pozadí už dávno netušilo, jak dokáže být klus náročný. Myslím, že zítra nebudu chodit. Chtělo by to trénovat.

      Lucie na koni nejezdila vůbec, neměla kde se to naučit, proto byla usazena před Michaelem do sedla a vypadala zjevně spokojená. I díky mému neumění trvala cesta o dost déle, protože jsme jeli kus cesty krokem. Ale Wildaran se blížil a já se těšila, až ho uvidím. 

      Ovšem víc než na město jsem se těšila na určité lidi. Creagana, Margaritu, Triveta a Valérii. Tím, že jsem o nich něco věděla, jsem byla zvědavá, jak na mě budou působit v reálu. Michael s Lucií vypadali nádherně zamilovaně. Nevšímali jsme si cesty, koně jeli jistým krokem domů a my měli každý o čem přemýšlet. 

      Já o tom, co způsobí Lucčina nepřítomnost doma. Otec asi bude zuřit. Nepředpokládala jsem, že by se jí Michael vzdal hned poté, co ji znovu objevil. Ačkoliv Creagan asi nebude nadšen, nevyhodí ji. Michael by šel jistě s ní a to on ví. Spíš ji ubytuje někde poblíž a nechá ty dva, aby se lépe poznali. Vždyť sám nebyl v mládí jiný. 

      Oni dva si vychutnávali svou blízkost a jak jsem postřehla, tak si povídali i o svých životech. Najednou se les rozpouštěl a před námi se ukázal v celé své kráse Wildaran. Měli jsme tu čest ho poprvé vidět v paprscích zapadajícího slunce. Vypadal, jako by ležel v ohni a byla to krása. I na Lucii tato scenérie zapůsobila.  

      „Tady bydlíš?“

      „Ano, tohle je můj domov,“ řekl s pýchou v hlase Michael.

      „Čekala jsem něco prostšího,“ vykoktala Lucie a bylo vidět, jak působí její nízké sebevědomí. Nevěřila si.

      Usmála jsem se na ni a řekla: „Neboj, já jsem tu taky cizí, zvládneme to. Doufám, že mi budeš pomáhat, abych se necítila ztraceně.“

      „Určitě, Marťo, jsem překvapená, ale nenechám tě v tom samotnou.“ 

      Když strážní poznali Michaela, pustili nás dovnitř. Stájník od něj převzal koně, jen nerada jsem se s Bouří loučila, byl to nádherný kůň. Jako by vycítila mé rozpoložení, zařehtala na pozdrav. Ovšem hned první vzkaz, který Michael dostal, nebyl moc optimistický. Otec ho sháněl a měl okamžitě přijít. Pokrčil rameny jako by se tím nechtěl zabývat dřív, než bude muset, vzal Lucii za ruku, mě pokynul a šli jsme do jámy lvové, tedy Creaganové. 

      Už pohled z dálky nevěstil nic dobrého, rázoval tam a zpátky, ruce v bok a tvář vypadala rozzlobeně. Nedbal toho, že má Michael doprovod a rozkřičel se na něj. 

      „Kde jsi byl, Michaeli, celý den tě sháním. Dneska tu byl ten velvyslanec s princezniným obrazem a mladý pán se rozhodne zmizet. Kde jsi byl a koho to tady s sebou máš?“ 

      „Otče, říkal jsem ti, že si tu pitomou princeznu nevezmu,“ odvětil zpupně Michael.

      „Ale vezmeš.“

      „Tohle je Lucie, tati, a já si ji chci vzít. Miluju ji.“

      „A ta druhá osoba je kdo, její matka?“

      Neudržela jsem se a vstoupila do rozhovoru: „Nejsem tak stará, abych mohla být její matkou.“ 

      Creagan zvedl pobaveně obočí, otočil se na mě a pokračoval: „A kdo teda jsi?“

      „Jmenuji se Martina a jsem… a jsem,“ najednou mi došla slova. Zase jsem jednou vypustila něco z pusy dřív, než jsem si to promyslela. Mnohem jednodušší by bylo představovat Lucčinu matku, ale co už, když jsem blbá, tak jsem blbá. 

      „No prostě je jedno odkud jsem. Stejně vám to nic neřekne.“ Teda já dneska fakt perlím. Jedno lepší než druhé. 

      „Jste nějaká drzá, víte s kým mluvíte?“ odvětil pobaveně Creagan.

      „Že by s králem? No podle způsobů bych to netipovala.“

      „Omlouvám se,“ řekl mě a Lucii pokorně, což mě překvapilo, ale neřekla jsem ani slovo.

      „Michaeli, postarej se o jejich ubytování a pak přijď za mnou.“

      „Dobře otče.“ 

      Cestou do pokojů byl Michael řešil, jak otci vysvětlí, co se stalo a byl nadšený, že to dopadlo celkem dobře, zato já jsem cítila smutek. Creagan nebyl šťasný, bál se o Michaela, protože to bylo to nejcennější, co mu zbylo po Lence. Pokud to půjde, pokusím se mu pomoci.


      Vydáno: 5.9.2016 17:46 | 
      Přečteno: 118x | 
      Autor: Mardom
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.“ Oscar Wilde