Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Příběhy neobyčejných lidí

      Básnířka

      Krátký medailonek z života dramonské básnířky a literátky Lyry Fallonové (68 - 144 A.K.), narozené na Borové, která působila za vlády Lidrana Nimana a jeho syna Lautuse. Lyra je postava zajímavá, o které by se dala napsat celá povídka. Třeba jednou...

      Lyra Fallonová byla v téměř čtyřiceti letech stále výjimečně krásná žena a věděla to o sobě. Proplouvala salónem, zdravila hosty svého večírku a užívala si jejich pohledy. Všechny, jak ty obdivné, tak ty závistivé a nevraživé.

      Za posledních patnáct let se její večírky rozrostly a do jisté míry zklidnily. Přejížděla pohledem po všech přítomných a uvědomila si, že některé ani pořádně nezná. Až konečně zahlédla povědomou tvář, která pozorovala Lyřin nový portrét se špatně skrývanou nenávistí.

      „Sestřenka Constanza!“ pozdravila Lyra hlasitě blondýnu asi v jejím věku. „Jsem ráda, že tě tu vidím!“

      Constanza se zatvářila kysele. „Ráda vás vidím, paní Lyro.“

      „Doufám, že se budeš dobře bavit, sestřenko,“ popřála jí Lyra s potměšilým úsměvem.

      S Constanzou neměla ani kapku společné krve, ale když před lety, jako holka z hor bez halíře v kapse, doklopýtala až do Dramonu, Constanzin vzdálený příbuzný Lyru zaměstnal jako svou ošetřovatelku. Po nějaké době hrabě Erwin Lyru adoptoval a odkázal jí všechno své jmění, které by za normálních okolností připadlo právě Constanze. Od jeho smrti dostávala Constanza pozvánku na každý Lyřin večírek a z nějakého důvodu vždycky přišla. Lyra předpokládala, že její sestřenka čeká na vhodnou příležitost, aby jí mohla nasypat do pití jed.

      „Přednesete nám nějakou báseň, paní Lyro?“ zeptala se jedna okatá dívenka.

      „Možná nějakou starší,“ odpověděla neurčitě. Dívence to stačilo, patřila k těm, kterým postava svobodomyslné básnířky, která přišla z hor, zdědila pohádkové bohatství a teď pořádala vybrané slavnosti, připadala nesmírně romantická.

      Kdybys jen věděla, co všechno jsem musela udělat, abych se sem dostala, pomyslela si Lyra. Od útěku z domova, jen abych si nemusela vzít pitomce, přes umývání starého nemocného pána, kterému ale nikdy nebylo tak špatně, aby mě neštípal do zadku, až po dědické řízení...

      Při vzpomínce na dědické řízení se otřásla. Způsob, kterým přesvědčila vévodského úředníka, aby jí dědictví přiznal, patřil k jejím nejpečlivěji skrývaným tajemstvím. Ne, jediná romantika v jejím životě byla ta, kterou si sama vymyslela a vepsala ve své básně.

      „Paní Lyro, vy jste ze severu,“ oslovil ji nějaký baron a vytrhl ji tak z nepříjemných vzpomínek. Kolem něj stál kroužek dalších mužů a všichni měli tváře otočené k ní. „Povězte nám, co si myslíte o těch plánech kolonizovat Severní pohoří? Zvládnout se tam osadníci udržet?“

      „Jeden, dva roky možná, než krále unaví posílat jim obilí z nížin,“ pokrčila rameny.

      „Prosím vás, barone Waltere, mohl byste se vrátit k debatě? Co o tomhle problému může vědět ženská?“ odfrkl si rytíř Korvin. Lyra věděla, že ji nemá rád, ale zvala ho kvůli jeho velmi sympatické a chytré manželce. Budu muset najít způsob, jak Vanessu zvát bez něj, rozhodla se.

      „Vyrostla jsem na úpatí Severního pohoří,“ odvětila. „Něco o tamějších podmínkách vím. Borová, tvrz mých rodičů, je široko daleko nejsevernější aldormskou usedlostí.“

      „Dlouho to tak nezůstane,“ trval Korvin na svém.

      „Půda v horách není úrodná. My v Aldormě už dávno nejsme lovci, jsme jen rolníci,“ řekla. „Hory rolníky neuživí.“

      „A vy toho o hrabání hlíny jistě víte spoustu. Slyšel jsem, že když jste sem přišla, ještě vám čouhala sláma z bot,“ odfrkl si Korvin. Několik přítomných pánů zalapalo po dechu.

      Lyra se narovnala a probodla ho pohledem. „V mých žilách koluje krev Damona Brangana, Bílé hvězdy Severu, z kterého vzešli vévodové z Raigaru, a krev Volanů, kteří vládli Severu před nimi. Mám stejně dobrý původ jako kdokoliv v této místnosti. Zatímco, pokud si dobře pamatuji, váš dědeček byl obchodníkem se sardinkami a vaše vlastní postavení je založeno na tom, že jste si vzal ženu z dobré rodiny. Přejete si v této diskuzi pokračovat nebo se mi omluvíte, pane?“

      Rytíř Korvin vypadal, jako by se o několik centimetrů zmenšil. „Omlouvám se, madam.“

      „Děkuji,“ dovolila si blahosklonný úsměv. „A teď, jestli mě omluvíte, pánové...“

      Pokračovala mezi svými hosty a narazila na další ze svých mladinkých obdivovatelek. Tuhle i znala, jmenovala se Viola a byla to nejmladší švagrová rytíře Korvina. Lyra se na ni usmála a cenila si jejího nadšení. Za pár let Viola pochopí, že nevinné chudé dívky přichází k zázračnému štěstí jen v pohádkách, a začne uvažovat nad tím, co všechno musela Lyra udělat, aby se dostala tam, kde teď je. Pak se možná spřátelí nebo se stanou doživotními sokyněmi, ale aspoň to bude zajímavé. Dívky, které nikdy nevyrostly z nekritického obdivu, Lyru nudily.

      „Napsala jsem skladbu, která se dobře hodí k Písni o Luně,“ řekla Viola. „Můžeme to později vyzkoušet.“

      „Velmi ráda.“ Pro jednou to myslela upřímně. Viola byla nadaná hudebnice a uměla pomocí tónů vyprávět celé příběhy.

      Zašlé stříbro, zašlá luna, den už končí, přijde noc,“ zarecitoval někdo těsně za ní.

      Lyra se otočila a přestože hlas poznala, neodvažovala se doufat. Ale stál tam, živý a zdravý, s hřívou pískových vlasů a očima modrýma jako letní obloha nad Petrovým kamenem. Tvář měl ošlehanou větrem a ruce, které k ní vztáhl, byly pokryté jizvami a mozolnaté.

      Zpřetrhaná harfy struna, bez naděje na pomoc,“ dokončila Lyra sloku a chytila ho za ruce. „Vítej, Mikaeli.“

      Políbil ji na obě tváře a když ucítila jeho dech na uchu, zachvěla se. V tu chvíli úplně zapomněla na mladou Violu.

      „Vrátil jsem se ze severu a slyšel jsem, že paní Lyra pořádá další ze svých vyhlášených večírků. Nemohl jsem odolat,“ usmál se a Lyra si pomyslela, že není jediný, kdo neodolá.

      „Jak dlouho jsi zpátky?“ zeptala se.

      „Přijel jsem včera pozdě večer a spal jsem až do oběda. Nebýt Adiny, vůbec bych se o tom večírku nedozvěděl.“

      Při zmínce o jeho ženě Lyra pustila jeho ruce. Věděla, že Adina je pro něj spíš přítelkyně než manželka, a díky svým večírkům i věděla, který z pánů se těší její přízni, když je Mikael na některé ze svých dobrodružných výprav, ale pořád podle zákona patřili k sobě.

      „Proč jsi ji nevzal s sebou?“ vyzvala ho na souboj.

      „Protože jsme se dohodli, že dnes v noci jí nechám prázdný dům. Takže buď přestaneš dělat uraženou nebo půjdu do Pusinčina nevěstince,“ odvětil.

      Škádlil ji a trápil, věčně někde cestoval a byl ženatý. Měla ho vyrazit už dávno. Jenže pak se usmál a ona si vzpomněla, proč to ještě neudělala.

      „Ještě si to rozmyslím. Tu kapavku by sis zasloužil,“ řekla a otočila se k odchodu.

      „Ale to bys pak byla hrozně osamělá,“ připomněl jí. „Představ si tu studenou postel.“

      Ohlédla se přes rameno a lišácky se usmála. „V tomhle salónu mi stačí kývnout prstem a zahřeje mi ji kdokoliv, koho budu chtít. Nezapomeň, že jsem místní prostopášná básnířka.“

      Schválně se pak věnovala Viole, prohlédla si noty k její skladbě a pak svolala společnost k recitaci. Píseň o Luně byla mezi lidmi oblíbená, i když královi přívrženci neviděli rádi, že připomíná osud prince Anguse. Naštěstí příběh bitvy na Černé řece nevrhal na rod Niman špatné světlo a tak Lyře stačilo složit oslavou píseň na Lidrana Nimana a nechali ji na pokoji.

      Viola začala hrát a Lyra recitovala verše o zakázané lásce, která skončila v krvi na bitevním poli. Vkládala důraz do každého slova, kterým v písni umírající Angus vzpomínal na svou milovanou. Určitě nějakou měl, i když se na tom historické prameny neshodovaly. Někteří autoři mluvili o manželce některého z Angusových přátel, další zmiňovali severskou šlechtičnu, snad dokonce Karol, poslední dceru rodu Volanů. Lyře nezáleželo na tom, kdo to byl, ale že tam byla dívka, kterou nechal doma a už se k ní nevrátil.

      Celou tu dobu na sobě cítila Mikaelův pohled a i když v recitaci nezaváhala, myšlenky jí ubíhaly k tomu, co se stane, až všichni odejdou.

      Večírek skončil pozdě. Lyra se celou dobu věnovala svým hostům a Mikaela oblehla diskuzní skupina kolem rytíře Korvina, která chtěla vědět, jak pokračují přípravy kolonizace Severních hor. Za celý večer spolu prohodili jen dvě věty.

      „Mám jít do nevěstince?“

      „Opovaž se.“

      A tak poté, co s úsměvem vyprovodila posledního hosta a zkontrolovala dům, zamířila přímo do ložnice. Mikael už seděl v křesle a čekal na ni. Posadila se k zrcadlu a začala si sundavat náušnice.

      „Nejsme na tohle už trochu staří?“ zeptala se škádlivě.

      Zvedl se a stoupl si za ni. Obratnými prsty jí rozepnul náhrdelník a naklonil se dopředu, aby šperk položil na toaletní stolek. Přitom ji políbil na rameno.

      „Nikdy,“ zašeptal. „Kromě toho, zítra se vracím na sever. Nemáme času nazbyt.“

      Otočila hlavu a konečně, konečně se jejich rty setkaly.

      Ráno se probudila o hodně dřív než on. Založením byla ranní ptáče a mládí na statku udělalo z časného vstávání zvyk. Kromě toho za sebou neměla půlroční výpravu do Severního pohoří. Jenže i když byla vzhůru, nehodlala jen tak opustit vyhřátou postel a Mikaelovu blízkost. Musela si užít každou vteřinu, protože on brzy zase odjede. Nikdy se v Dramonu nezdržel dlouho, měl neklidnou duši, která ho hnala pořád dál. Procestoval půl světa, od hor k moři a dál, ale nikdy neměl dost. Někdy Lyra uvažovala, jestli se vůbec někdy zastaví.

      Ve světle vycházejícího slunce vypadaly jeho vlasy jako zlaté. Ležel docela klidně, ruku položenou na jejím boku, a pokojně oddechoval. Lyra hladila jeho jizvy a vzpomínala na příběhy, které jí vyprávěl o každé z nich. Občas ho podezírala, že si některé z nich vymýšlí, ale kdo by mu to měl odpustit, když ne básnířka?

      Opatrně, aby ho nevzbudila, odstrčila jeho ruku a převalila se na posteli, aby z nočního stolku vzala papír a brk. Lehla si na břicho a začala skládat novou báseň pro jeho jizvy. Až když dopsala poslední sloku a odložila papír, uvědomila si, že přece jen jsou chvíle, kdy se Mikael zastaví. Nebylo to s Adinou, ale tady u ní.

      Do jisté míry mu byla lepší ženou než jeho Adina.

      O půl roku později ze severu přijel posel a oznámil jí, že Mikael spadl ze skály a svá zranění nepřežil. Vyřídil jí jeho poslední slova, ve kterých Lyra poznala svoji vlastní báseň. Dala tu sloku vytesat na pamětní desku, kterou nechala pověsit u vchodu do sbírek dramonského paláce jako vzpomínku na muže, který velkou část těch sbírek dovezl.

       

      Mikael von Brunholm

      65-106 A.L.

       

      Pro mou lásku zakázanou,

      pro vše, o čem může snít,

      pro mou paní opuštěnou,

      nechte znovu zvony znít.

       

      Všichni stejně věděli, na co báseň naráží. Koneckonců den po slavnostním odhalení pamětní desky za Lyrou přišla Mikaelova vdova Adina a přinesla jí květiny. Prý jako poděkování za poctu jejímu manželovi. Ve skutečnosti se to spíš podobalo vyjádření soustrasti.


      Vydáno: 14.9.2016 20:35 | 
      Přečteno: 496x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Eillen
      Tohle je tak dokonale popsaný styl života smetánky. Proč by se měli nějak omezovat? Pro ně to byl jediný styl života, který znali.

      Budu doufat, že nám poodkryješ i další střípky ze života Lyry. Kapitolová povídka by byla skvělá, ale radost udělá i jen další krátký náhled do jejího života.

      A hlavně je super, že už to někdo uchopil i z druhé strany a nepíše se jen o těch "klaďasích"
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Já bych neřekla že Lyra je třeba záporák, stejně jako v Talronu taky nebyli všichni klaďasové v pravém slova smyslu. Mě se na Lyře právě líbí to, jak je uvěřitelná. Asi původně nebyla doslova zlatokopka, ale když se měla rozhodnout, vybrala si a teď si žije jako prase v žitě a přitom stále něčím strádá, jako skutečný život. Něco vezme, něco dá... A svobodná a svobodomyslná žena je všem trnem v oku. Kolují o ní nejrůznější klepy a přitom si nikdo, kdo chce mít ve společnosti nějaké slovo nenechá ujít žádný z jejích večírků 3 10
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Taky proto jsem psala ty uvozovky. A máš pravdu, ne všichni tam byli kladní hrdinové. Ale myslím, si, že si všichni o sobě celou dobu mysleli, že jsou ti dobří - věrní. Proto jsem použila ten výraz.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Lyra hlavně není hrdinka. Začínala trochu jako Ylva, snila o velkém světě a chtěla vypadnout z Borové. Vzala první práci, která se naskytla. Dědictví po právu patřilo jí, jen musela udělat něco, co se jí hnusilo, aby ho získala. Jakmile měla peníze, mohla se věnovat své vášni - poezii. A do toho všeho potkala Mikaela, který byl stejný jako ona. Oženil se pro peníze, jen aby se on mohl věnovat své vášni - cestování. Mít milenku nebo milence bylo v té době v Dramonu běžné mezi svobodnými i mezi ženatými / vdanými. Nikdo se s tím nechlubil, ale bylo vždycky veřejným tajemstvím kdo s kým.
      Takže ne, Lyra není klaďas, ale není ani záporák. Je to prostě holka, která si dělá co chce a neohlíží se při tom na nikoho jiného. Takových je :)
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      A právě proto jsou Lyra i Mikael tak zajímaví!

      Lomeril, asi znáš seriál Doctor Who. Nevím vůbec proč, ale při čtení jsem mi k Lyře ihned vyskočil obrázek River Song - nějak mi přišly svým způsobem holky podobné.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Eillen: Jistě 10 To chápu, já to taky psala spíš z legrace 1 .

      Lomeril: Mě je Lyra coby postava šíleně nesympatická, nemám ráda tenhle typ žen a dívek u Ylvy mi to ještě tolik nevadilo, ale Lyra je něco docela jiného, takový ještě větší kalibr, prostě člověk s kterým bych nikdy nechtěla mtí nic společného, ovšem knižně souhlasím s Eillen, že díky tomu jsou ona i Mikail svým způsobem zajímavý 10 .
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Eillen: Tak River Song by to v žádném případě být neměla. Já River Song obvykle moc nemusím. Nějak mě nenapadá, ke komu ji připodobnit. Ale River fakt ne. Až to vymyslím, dám vědět.

      Jackie: To je mi líto, protože já mám Lyru ráda. Není ani přibližně svatá, Ale je mi sympatická její vášeň a to, že i když všechno prožívá naplno, není ani trochu naivní nebo sentimentální.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Lomeril: To je možná to co mi na ní vadí. Víš to jak jsi psala v povídce, "Dívky, které nikdy nevyrostly z nekritického obdivu, Lyru nudily." To mi jí prostě tak nějak ještě víc odcizilo. Ale víš jak ta postava je tvá oblíbená, na tom že jí máš ráda není nic špatného, pro mě nikdy nemžůe být tou nejoblíběnější z Aldormy, ale také to není o tom že bych jí nenáviděla mnebo nesnášela, jen neexistuje způsob jak bych si k ní mohla najít cestu, protože je mi cizí a vím že kdybychom se potkaly a já s ní byla nucena mluvit tak bych jí nenáviděla 3
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Lomeril, uznávám že ne vždy se mi River a její chování líbilo. Ale napadla mi hlavně protože se teď s Jakubem díváme na Doctora a měli jsme zrovna série, kde byla často. A i když jsem jí chvílemi nemusela, tak v posledním Vánočním speciále, když měla svůj monolog o lásce k Doctorovi - tehdy si to u mě vylepšila.

      Ráda si počkám, až se ti Lyru podaří připodobnit.
      icon , Komentář odpovědět
      Jackie-Decker
      Nechtě zvony znít... XCaointiorn by zaplakala... Je to krásný medailonek, zajímavá postava ještě zajímběji vykreslená doby. Fakt se mi povíédka líbila, měla všechno co má povídka mít. Krásně se četla, až se cítím zahanbena, ty píšeš s takovou přirozenou lehkostí, díky za to že jsi a že jsi tu s námi 10 .
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Lyra byla inspirovaná romány z doby Ludvíka XIV. a počátky osvícenectví. Přitahuje mě představa, že i když Telmir trpěl a Talron se krčil kdesi v hlubokých lesích, v Dramonu žila smetánka rušným životem, plným plesů, salonů a divadel, kdy byl hlavními předpoklady dobré zábavy nejen luxus, ale i oduševnělá konverzce. Jen se mezi tu smetánku dostat byl problém.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Však tak nějak to určitě mohlo být, proč ne :)Mě to tam nikde neruší :)
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Co ty víš, třeba o tom napíšu něco víc :)
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Třeba jo :D Jen piš :)
      Mohlo by mě to konečně posunout v Sávově příběhu 10 . Ty umíš tu smetánku popsat tak super... 3

      „Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“ Mark Twain