Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Příběhy neobyčejných lidí

      Obraz v okně

      Všichni kdo jste četli povídku Drak v mém srdci jste se dočetli o obrazu v trůním sále s tváří Lenky, který se v Dračím právu Margarita rozhodla zničit a nahradit svým, který Creagan nakonec opravdu nechal zasadit.

      Jak se tam ale vlastně ten prvotní obraz dostal? Kdo jej stvořil a proč?

      Obraz v okně

            Nikdy po zemi nechodil ve své dračí podobě. Stařec. Tak mu říkali. Ale jak doopravdy byl starý nevěděl nikdo. Ani Bheirgovi to neřekl, když právě jemu přidělil úděl stát se přítelem Alexovým a Aldormským královským archivářem. Znal mnoho příběhů, které se v této zemi udály a mnoha z nich byl němým svědkem…

      ***

           „Kdo jste?” ptal se ho překvapeně a trochu i vyděšeně mladý chlapec.

           „Jsem tu, abych ti prozradil tvůj úděl. Málokdo má šanci dozvědět se, proč byl přiveden na svět a co v něm má udělat. Tobě se té cti dostane. Chceš slyšet, co jsem ti přišel říct?” Položil mu otázku. Věděl, že jen málokdo by odmítl dozvědět se něco takového. Proto mu to také takhle pověděl…

           Chlapec si ho pozorně prohlédl.

           „Ano, chci to vědět,” jeho hlas byl tak podivně klidný vzhledem k chlapcově vnitřnímu napětí.

           „Tak tedy pozorně poslouchej. Jistě víš, že ten, kdo dnes sedí na trůnu, není právoplatným dědicem království. Pravým králem je jen dědic Sida, prvního krále Aldormy. V den jeho korunovace přišla vědma a prorokovala, že trůn, který získal, brzy jeho rod ztratí. Jeho vnuk byl králem jen několik dní, když došlo k povstání, a trůn byl uchvácen. To ale nebylo vše, co vědma předpověděla. Sida, když uslyšel její slova, vykázal všechny ven. Jen on sám slyšel vše, co věštba říkala. Mluvilo se v ní o dívce, která se dostane do tohoto světa. Jen ona bude mít možnost navrátit vše zpět. Bude mít požehnání draků a s jedním bude úzce spjata. Pokud se jí nepodaří vrátit zemi do rukou pravého krále, nikdo jiný to nezvládne.”

          „Ale proč mi to všechno říkáš?” ptal se dychtivě.

          „Blíží se doba, kdy ona dívka vstoupí do našeho světa. Může to být zítra nebo za několik let. Jisté je, že já se toho už nedožiji. A proto jsem našel tebe. Cítím v tobě víru v pravé království a sílu moudrosti, kterou máš v sobě ukrytou a která se dere na povrch. Jen ji nech vytrysknout jako vodopád. Zde je svitek, ve kterém je sepsáno proroctví, tak jak si jej zapamatoval Sidův vnuk. Předtím sepsáno nebylo. Sidus jej předal svým dětem jen ústně, ti poté svým dětem. Avšak k vnukovi se už dostalo proroctví značně upravené. Dávám ti tento pergamen a malou radu. Najdi Planinu smrti, přejdi ji a poté projdi hustým lesem. V něm narazíš na malou říčku. Najdi její vodopád a tam čekej. Najdeš tam přítele na život a na smrt. Zůstaň mu věrný a můžeš si být jist, že zjistíš mnoho zajímavých věcí. Nesmíš ho ale nikdy opustit. Ať se bude dít cokoliv, vždy mu věř. Jen v pravém přátelství je síla. Víc ti prozradit nemohu. Je jen na tobě, zda má slova poslechneš.” Pravil mu.

           Ruka se svitkem byla natažena a čekala jen na to, až jej mladík uchopí. Třesoucími se prsty se dotkl povrchu a překvapeně vykřikl. Tělem mu projela vlna energie. Pevně svitek sevřel ve své dlani. Starý se na něj vlídně usmál.

           „Tvé rozhodnutí je moudré. Ať jsou taková i ta další,” zakončil jejich setkání. Jak mohl lépe než nenadálým zmizením ještě více vyburcovat chlapcovo napětí? A tak se přenesl jinam. Musel odletět ještě hodně daleko, aby vyřídil co bylo třeba…

      ***

      Tehdy mu lhal o tom, že se toho již nedožije, ale Bheirg ho už nikdy neměl spatřit, jak by se to tedy dozvěděl?

      Stál v trůnním sále zapomenutého hradu a hleděl na okno s barevnou vitráží. Takových zde byla celá řada, ale tohle bylo vyjímečné. Mělo ukazovat tu, která přijde navrátit rod králů. Neodstranil ten obraz hned. Tehdy opravdu věřil, že by to Caointiorn mohla dokázat. Věřil že August Halim přeci jen dostane rozum, aby to mohla dokázat. Nakonec se ale vše změnilo a svět se pohnul jiným směrem.

      „Zavázali jsme se že přivedeme tu, o níž mluví proroctví, Gretieme. Nemohli jsme za to co se stalo.“ Promluvil na něj kdosi. Muž, kterému říkal Gretiem se po příchozím ohlédl. Vidět ho v lidské podobě mu mimoděk navodilo úsměv.

      „Ohene,“ oslovil jej přátelsky. „Co ty tady děláš?“ zeptal se, ačkoliv to věděl. Ohen byl mnohem mladší než ten první. Alespoň tak vypadal. Měl zvláštně fialové vlasy a lesklé oči barvy tůně za úplňkového třpytu.

      „Nemůžeš za to co se stalo. Vyprosil jsi právo pro Briame, tvé vejce, tak to mělo být. Ona se svého úkolu zhostila dobře…“ chtěl ještě pokračovat ale starý ho zadržel pohybem ruky.

      „Já vím, Ohene. Jen na tu maličkou pořád myslím. Podívej. Tohle jsem stvořil, když dovršila osmnáctý rok. Měla to být ona. Tak silná, statečná s duchem vládkyně… Ale nebyla…“ sklonil zrak k zemi.

      „Co více než jsme udělali jsme mohli učinit?“

      „Nic, a neboj se, já to vím… Jen je teď čas abych Caointiornin obraz ze síně králů odstranil a je mi líto jej ničit.“

      „Dej mi jej, pokud ho nechceš ničit.“ Navrhl Ohene a Gretiem se na přítele zadíval tázavým pohledem.

      „Odnesu ho do chrámu, kde bude upomínkou lidského omylu.“ Gretiem přikývl. Byl rád, že existuje šance na záchranu toho obrazu. A proč že mu na tom tolik záleželo? Vždyť Caointiorn byla úzce spjata s Briame. Gretiemovou dcerou…

      „Jak to zvládá náš malý Frundor?“ zeptal se aniž by už více odtrhl pohled od obrazu, který se teď uvolnil z okna a v nezměněné podobě plachtil vzduchem ke druhému z draků, v lidské podobě.

      „Dobře. Povolal dívku za hranicí smrti. A ta se teď dostává k ostatním do Talronu. Jmenuje se Lenka a momentálně ji doprovází Margarita…“ Ohene musel upnout svou mysl k obrazu plachtícímu vzduchem aby se nerozbil a přitáhnout ho k sobě blíž.

      „Lenka… Kéž je tedy volba modrých draků šťastnější než ta naše,“ usmál se Gretiem a na okamžik zavřel oči. Viděl ji. Dívku s rudými vlasy v doprovodu Margarity. Jeho vnitřní zrak byl silný a ony přeci jen nebyly až tak daleko… Vrýval si do paměti každou pihu, každičkou jizvu a detail Lenčina obličeje. Vrýval si je do paměti tak usilovně, že mu z oka ukápla slza. Slza za Caointiorn.

      ***

      Stál v Trůním sále. Všechno se ubíralo v celku dobrým směrem. Přišel čas, vložit do prázdného okna v trůním sále obraz vyvolené, neboť šance na nalezení paláce se zvětšily a lid potřebuje vidět, že ona skutečně byla vyvolená…

      Znal její obličej velmi dobře. Vrýval si ho do paměti od prvního okamžiku. Každičkou změnu v její tváři…

      Konečně přišel čas. Na rtech se mu objevil úsměv a on soustředil svou mysl. Zhluboka se nadechl a pak z jeho úst vyšel proud zlatavé energie, která se v rámu okna přesně měnila ve sklo požadovaných tvarů a barev.

      Celý proces trval jen chviličku a pak už tam byla. Tvář mladé dívky, která přišla, aby zachránila Sidusův rod.

      ***

      Tak jako tehdy vyfoukl Gretiem proud zlatavé energie, která se měnila do vitráže, jíž přišel stvořit.

      Byla tam. Lenka… Rudé vlasy, oči, které lehce měnily svou barvu dle nálady a světla které na ně dopadalo, tvář vyvedená do nejmenšího detailu…

      Starý přistoupil k obrazu a lehce se ho dotkl dlaní. „Dávám ti své požehnání… Tvůj úděl nechť už nikdo nezmaří… Cesta bude dlouhá a těžká, ale ty ji zvládneš. Musíš…“ zašeptal.

      Když se Gretiem ohlédl Ohene už tam nebyl. Byl zase sám…

      Sklonil hlavu. Briame byla pryč. Odešla s Caointiorn. Nemohl dělat nic jiného než doufat že se jednou vrátí. Ale tohle bylo důležitější. Aby draci konečně dostál své roli v tomto příběhu, aby ta, kterou přivolali uspěla…

       

      Vyšel na nádvoří. S každým jeho krokem se jeho stopy v nánosech prachu vytrácely, jako by tam ani nikdy nebyl. Nádvoří samo bylo ohromě zarostlé… Usmál se a roztočil se kolem dokola. Zlatavá záře se rozletěla do všech koutů, kam by jinak světlo nedosáhlo a náhle zde stál. Mohutný, krásný zlatý drak v celé své kráse. Jeho šupiny odrážely sluneční svit a pod pohledem jeho jasných stříbřitých očí se vše měnilo. Květiny, které rostly bez ladu a skladu se upravily. Ne tak moc, aby vypadaly udržovaně, ale přesně tolik, aby s nimi bylo sice dost práce, ale už to nebyl nadlidský úkol a původní ráz dokonalé harmonie zde zůstal zachován…

      „Právě jste dostali druhou šanci. Nepromarněte jí, jako tu poslední…“ zašeptal po větru směrem k vesnici těch, kterým říkali zrádci, mávl mohutnými křídly a vznesl se do oblak, aby tak ponechal osud lidí opět jen v jejich a i tentokrát Frundorových rukou…


      Vydáno: 7.9.2016 17:52 | 
      Přečteno: 352x | 
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.