Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Zlato a stříbro

      Zlato a stříbro - Kapitola 21

      Zlato a stříbro - Kapitola 21 Karol zjistila, že čeká dítě a že Angus je mrtvý. Omdlela, ale teď se musí probudit.

      Touto kapitolou končí první část příběhu, nazvaná Angus. Druhá část, Karmen, bude pospisovat, jak se Karol vypořádá s tím nepořádkem, který si udělala ze života. Třetí část, Ardol, bude sledovat osudy Karol v době převratu.

      Návštěvník

      Bezvědomí přešlo ve spánek a se spánkem přišla i bolest. Znovu se jí zdálo, že Petrův Kámen hoří. Ale tentokrát neviděla postavu muže bez tváře, ani neutíkala. Čekala, až ji plameny dostihnou, protože v ohni viděla Angusovu tvář. Když ji políbil, začalo hořet i její oblečení a vlasy. Smála se a objímala svou smrt.

      "Karol, probuďte se!" třásl s ní někdo naléhavě.

      Ale ona se nechtěla probudit, hořela a chtěla shořet. Když se probudí, ztratí Anguse navždy. Stále se smála a objímala Anguse pevněji. Bolest se stupňovala.

      "Karol!" vykřikl někdo.

      A sen byl pryč. Otevřela oči a dívala se do tváře Ericovi, který ji držel za ramena. Pocítila nelogický vztek. Kdyby ji nechal spát, byla by teď mrtvá, shořela by. Byla by s Angusem.

      Angus je... už není, nedokázala ani v myšlenkách vyslovit slovo "mrtvý". Byl to jen sen. Jediné, co po Angusovi zbylo, je dítě...

      Karol si instinktivně položila ruku na břicho. Jako by mohla poznat, jestli tam dítě je. Dítě... jediný důkaz, že Angus Clemens žil a miloval.

      Eric ji nechal spadnout zpátky do polštářů. Do oken se opíraly sluneční paprsky. Muselo být ráno. Jak dlouho spala? A proč ji nenechali spát déle? Vzápětí Erica vystřídala Rebeka. Byla hrozivě bledá a pod očima měla tmavé kruhy.

      "Musíte něco sníst, Karol," řekla laskavým tónem.

      Posadila ji. Karol jí nepomohla. Neměla důvod. Rebeka jí postavila na kolena podnos s jídlem. Karol se na něj ani nepodívala.

      "Karol, snězte něco," zaprosila Rebeka. "Máte tady vajíčko nebo ovesnou kaši nebo..." odumřel Rebečin hlas do ticha.

      "Zítra se bude konat pohřeb," řekl Eric. "Když budete jíst a budete dost silná, můžete jít s námi. Ale musíte spolupracovat."

      "Ericu!" okřikla ho Rebeka.

      Karol se na něj podívala. Chtěla ve svém obličeji vykouzlit nějaký výraz, ale nedokázala to. Věděla, že to s ní Eric i Rebeka myslí dobře. Ale chci na pohřeb? Vidět jeho tělo? Její mysl se při té představě otřásla. Ale představa, že by se s ním ani nerozloučila... ne, musí jet s nimi. Vzala do ruky lžíci a začala jíst. Nevnímala chuť. Rebečin úlevný vzdech ji nijak nepotěšil. Nic nevnímala jasně, cítila se jako ve snu. Jako by zemřela ona. Jak to, že jsem ještě naživu? Jak mi může dál tlouct srdce, jak můžu dál dýchat? Angusi... Angusi...

      Viděla jeho tvář úplně živě. Jeho oči. Jeho úsměv. Jak se vždycky kousnul do rtu, když se jí něco nepovedlo a on se jí nechtěl smát. Jak přivíral oči, když zpíval. I to napětí posledních dnů. Jak je možné, že tohle všechno je už navždy minulostí? Proč to draci dopustili? Aldorma přišla o korunního prince. Král ztratil jediného syna. A já?

      Já jsem zemřela.

      Málem si ani nevšimla, že dojedla. Rebeka odnesla její tác a pak se ona a Eric vytratili. Karol si lehla na bok a schoulila se do klubíčka. Prsty si zajela do vlasů. Zírala před sebe, bez jediné myšlenky a bez jediného pocitu, snad kromě bolestivé, všeobjímající prázdnoty. A čekala. Čekala na chvíli, kdy konečně zemře.

      Čas náhle ztratil smysl. Jako by neběžel ani dopředu ani dozadu, ale dolů. Musela tak ležet několik hodin, ale přišlo jí to jako chvilička. Později nikdy nevěděla, jestli to, co přišlo potom, byl sen nebo skutečnost.

      Scéna se nezměnila. Stále ležela ve stejné poloze na tom samém místě. Chvíli trvalo, než si uvědomila, že v pokoji není sama. Vlasy mladého muže, který se opíral o zeď vedle okna, měly podivnou fialovou barvu a oči se mu opálově leskly. Jindy by se ho možná bála, ale teď na ničem nezáleželo.

      Posadil se vedle její hlavy a docela přirozeně ji pohladil po vlasech. Najednou mu z nevysvětlitelných důvodů důvěřovala. Tělem se jí rozlilo příjemné teplo.

      "Moje malá chudinko. Smutná, nešťastná Karol. Proč jsi neposlechla varování? Mohla ses tomu všemu vyhnout. Proč jsi neodešla, dokud byl čas?" šeptal a dál ji hladil po vlasech.

      Karol se konečně rozplakala. Nejdřív jen párkrát vzlykla a pak jí po tváři skanula první slza. A druhá. A potom celý proud slzí. Muž ji dál hladil po vlasech. Nevyčítal jí nic, jen ji litoval.

      "Ty chceš umřít, viď?" zeptal se, když se vzlyky utišily. Karol přikývla.

      "Musíš se teď dobře rozmyslet. Když přestaneš bojovat o život a odejdeš za ním, půjde s tebou i to nenarozené dítě. Máš právo ukončit život, který ještě ani nezačal? Ukončit ho a vydržet s tím vědomím celou věčnost? Jenže když přežiješ, tvé dítě bude zasaženo kletbou rodu Clemens. Ty víš, před čím jsi byla varována. Tvoje děti budou mít naději, ale ponesou i prokletí. Co pro ně zvolíš, Karol Volanová? Opět stojíš před rozhodnutím a ať už vybereš jakoukoliv cestu, znamená to bolest, a to nejenom pro tebe."

      Pochopila, co se jí snaží říct. Zachovala se hloupě, neposlechla varování a proto ať teď udělá cokoliv, bude to špatně. Pro její rod už neexistovala správná volba. S Angusovou smrtí se všechno zhroutilo. Přála si zemřít, ale cítila, že mladý muž s opálovýma očima si přeje, aby žila.

      "Ještě nepromluvila," uslyšela z chodby Rebečin hlas. Mysleli si, že spí.

      "Vážně ti říkala, že čeká dítě?" ujišťovala se Dairin.

      "Ano. Angusovo..." zlomil se Rebece hlas.

      "Nemanželské?" zeptal se Eric.

      "Nemanželské," přisvědčila Rebeka.

      Chvíle ticha. Nejspíš všichni přemýšleli.

      "Co s ní budeme dělat?" položila Rebeka řečnickou otázku.

      "Dej jí čas, ona se z toho dostane," uklidňovala ji Dairin.

      "Je to, jako by umřela ona..." vzdychla Rebeka.

      "Neměla k tomu daleko. Není divu, musí to pro ni být hrozné - přišla o štěstí, když ho měla na dosah, místo něj má jenom truchlení a hanbu. V jistém slova smyslu skutečně zemřela," odpověděla Dairin.

      "Někdy mě napadá, jestli by pro ni nebylo lepší, aby to skončilo..." nadhodil Eric zamyšleně.

      "Ať tě ani nenapadne na něco takového vůbec pomyslet!" zavrčela Rebeka zuřivě.

      Karol přestala poslouchat. Nezlobila se na Erica. Chápala, jak to myslel.

      Podívala se na svého návštěvníka.

      Co by jí řekl Angus, kdyby ji viděl? Zlobil by se, kdyby viděl, jak moc trápí Rebeku, když na ni měla dát pozor. Bude se muset postarat o svého otce. A o děťátko. O jeho dítě.

      Bude se muset sebrat. Začít žít. Mluvit. Jíst. Možná se časem i usmívat. Kvůli němu. Dluží mu to. A začne hned zítra.
      Muž s opálovýma očima se usmál a znovu ji pohladil po vlasech.

      Ale ještě ne. Teď na ni čeká spánek. Možná i nějaký ten sen, ale jenom ze začátku a na konci. Mezi sny bude spánek hluboký a konejšivý. Jako smrt.


      Vydáno: 31.8.2016 16:39 | 
      Přečteno: 150x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.“ Mark Twain