Příspěvky uživatele
< návrat zpět
První kapitola byla o tom Stefanovi z Hůrky, který přišel do Denic aby našel svou sestru, ale zjistil, že v hostinci, kde měla údajně sloužit, evidentně nepracuje.
Tady se nám Kornel vrací domů, a zjistil, že nejen že otec nezemřel přirozenou smrtí (nejspíš) ale že je zadlužený a má nevlastní sestru o níž netušil že existuje.
Však on to taky Kornel moc neustál .
Příští kapitolu už mám vymyšlenou ale než se to véíc rozjede bude ještě cca dva tří díly trvat. Dětektivních linek tam bude víc. koneckonců hrad Donnel ukrývá mnohá hrůzná tajemství . Smrt Karla Surreyho je jen jednou z mnoha záhad, které nás zde čekají.
Moc děkuji za přečtení a zanechaný komentář.
Tak to je vcelku pochopitelné :D
Super :) Krásně krásné a přehledně napsané:)
Díky za souhrný článek :d
Děkuji :)
Děvčata prosím vás, jak že mi to máme ten Trtistenolský letopočet? Přesněji pokud se pohybuji v roce 0 kolik let je to od založení Tristenolu? Nemám paměť na čísla a v těch emailech jak jsme to na srazech řešily se ztrácím...Pamatujete si to někdo?
Všechno nejlepší k narozeninám :)
Zajímavá, docela se to hezky četlo. Takový příběh ve zkratce. Hodně jednoduchá, ale bylo z toho cítit že jsi ten příběh hodně prožívala a přirostl ti k srdci. Doslova
Nemůžeš za to, že jsem čekala něco jiného. Máš tam spoustu dobrých pasáží. Když vemu, že je to hlavně o vztahu T+ M tak tuhle problematiku, jsi svedla dokonale.
Tak já chápu, že se tyhle věci píšou prostě a jednoduše špatně. Je to tak. Ale tady by to prostě mělo být akční a psychologické. Doteď se děj jenom tak rozjížděl. trivet prožíval své malé drama, Barbora se v podstatě flákala a lezla na nervy jednomu knězi. Fajn, hodí se to. Ale teď, ten oheň by měl být zlom. Jeden z těch velkých zlomů v knize kdy se čtenáře zarazí s očima do kořán a není schopen přestat číst, jak hltá vír událostí a třčese se strachy co bude dál. A protože jsem se tu toho nedočkala, tak mě to trochu zklamalo to je celé.
Problémem bych to asi nenazvala, ale jo, to mi vadilo a to že. Jsi praktický jako v minulé kapitole přestala brát vesničany jako lidi, ale stali se pouhou kulisou. Ale to už jsi vysvětlovala že Barbora je tak vidí, takže. Ok.
Tak jelikož jsem jediná komu to vadí tak to taky můžeš klidně ignorovat
Relativně ano, ale hele asi takhle, není pro příběh důležité neberu, rozloze oni to je důležitější než se zdá. Creg s Meg přijeli na koních ale jistě by král nepřijel sám přesto máš že tam byli dva jezdci na koních. A že asi nepřijel sám, se dovídáme až s tím, jak Creg říká, že toho kněze odvádí jeho lidé. Jako já být tím knězem, tak v okamžiku, kdy se zjeví ten oheň tak zpytuju svědomí a beru nohy na ramena. Vůbec tam všichni jednají krom těch hlavních jakoby jim to bylo jedno všechno :D
Barbora je jedna věc, ale ty tam máš neskutečně odbyté i reakce vesničanů a je fakt že tady jsem ani neměla co prožívat, fakt mi to přišlo jako strohý popis bez ničeho. Ale fajn, každý jsme jiný, když Barbora jedna smýšlí a vnímá takto, tak ano. Proč ne.
Jo, konečně emoce! U rozhovoru s Margaritou jsem brečela. Ty dva máš vystřižené dobře. U chování vesničanů musím říct že chápu, že když viděli Margaritu běželi za ní jako ke svému idolu ve který věřili že je zase zachrání. Ale ta situace jak jsi jí popsala nepůsobila autenticky. Věrohodné ano, ale neměl z toho člověk pocit, že by to viděl před očima.
Ale jak Říkám Triveta, Meg a Týká, máš vystřižené fantastický.