Léčitelův syn

Od chvíle, kdy unikl z Oradomského vězení uplynul již skoro měsíc. A přesto nebylo noci, kdy by se neprobudil propocený a lapajíc po dechu. Snad jen zázrakem vždy dokázal zadržet výkřik, kterým by jinak probudil Margaritu.

Pomalu vstal a došel ke stolu, kde byl připraven džbán s vodou. Odlil část vody do lavoru. Připadalo mu, že se z toho stal zvrácený rituál. Teprve poté, co ze sebe smyl zbytky děsu, byl schopný znovu zalézt do peřin a usnout.

Nabral vodu do dlaní a chrstl ji na obličej a v zrcadle pozoroval, jak mu stéká po tvářích. Obraz se ale najednou změnil. Ze zrcadla mu oplácel pohled Gero. Zaplavila ho panika. Couvl a rukou zavadil o lavor, který spadl na zem a roztříštil se na kousky.

„Co se děje?“ vykřikla Margarita a prudce se zvedla. Zmateně se rozhlížela kolem sebe.

„To nic, jen noční můra,“ zakoktal jí v odpověď. Věděl, že by měl jít k ní a pokusit se ji uklidnit. V očích měla vepsaný šok, který však pomalu nahrazoval smutek.

„To nebyla jen noční můra. Máš je každou noc. Tohle je něco jiného,“ zašeptala, došla k němu a objala ho.

„Ty o nich víš?“ vydechl se překvapeně a jen silou vůle se držel, aby se z jejího objetí nevyprostil. Připadal si trapně, bezmocně. Bál se, že jím bude opovrhovat za jeho slabost.

„Od první noci. Ale také vím, že kdybys o nich chtěl mluvit, začal by si sám. Nechtěla jsem tě do ničeho nutit,“ pohladila ho po zádech. Na prstech cítila každou jizvu, kterou mu způsobilo to kruté mučení. Jizvy, jejichž přítomnost si vyčítala. Neustále si dávala za vinu, že se tehdy vydal do Oradomu bez doprovodu. I když se o tom ani jeden z nich už nechtěl bavit, ty jizvy tu stále budou a nepřestanou jim vše připomínat.

„Mám strach, že se nikdy nedokážu úplně vrátit. Jako bych v těch sklepech nechal část sebe samého. Tu bezstarostnou část, která se uměla usmívat a věřila v dobro. A každou noc je to horší a horší. Bojím se, že se zblázním a nebudu schopný se o tebe a Val postarat. Mám jen vás dvě a bojím se, že vás ztrácím.“

„Nás tři,“ zašeptala Margarita a pevně ho objala.

„Tři?“ vydechl překvapeně, vymanil se z obětí a odstoupil, aby jí viděl do tváře.

„Pokud se nic nestane. Je to ještě moc brzy, ale myslím, že čekám dítě,“ usmála se.

„Dítě?“ zašeptal stále udiveným hlasem.

„Nemáš radost?“ odpověděla mu s pomalu mizejícím úsměvem.

„Mám strach, Meg. Zvládnu to? Už teď jsem troska, která přežívá. Vlastně už nevím, kdo jsem. Vévoda bojící se vlastního stínu? Otec, který nemá čas na své dítě? Manžel, který ti ubližuje,“ povzdechl si a posadil se na postel. Margarita si sedla k němu a objala ho.

„Jsi Trivet. To a nic víc. Copak to nestačí?“ zašeptala a políbila ho.

„Trivet,“ zopakoval své jméno jako by pro něj bylo neznámé.

„Ano, Trivet. Léčitelův syn z Talronu. Muž, který dokázal vynadat své princezně a kamarádce, když se chovaly jako slepice. Chápu, že máš povinnosti. Ano, jsi vévoda, ale ne za těmito dveřmi. Já se nezamilovala do vévody, ale do Triveta. Ať se bude dít cokoliv, tady jsi doma. Tento pokoj je naším malým Talronem. Tady můžeme být sami sebou.“

Trivet ji nevěřícně pozoroval. Může to být tak jednoduché? Opravdu stačí zavřít dveře a být obyčejným mužem? Zvládnu to ještě? Stačil jediný pohled do Margaritiných očí, aby pochopil, že to zvládne. Pro ni. Pro Val. Pro dítě, které se jim brzy narodí.

Po tvářích mu začaly téct slzy. Slzy odplavující paniku, která ho tolik dní drtila. Slzy symbolizující naději, že po všem zlém může být dobře. Slzy radosti, že má to štěstí žít se ženou svého srdce.

Margarita ho donutila lehnout si zpět do postele. Přitiskla se k němu a lehce ho hladila.

„Já myslel, že ses do mě zamilovala až v Hůrce,“ zašeptal unaveně a pevně ji sevřel v náručí. „Nebyl jsem už tehdy vévoda?“ zeptal se ještě, než jej přemohla únava a konečně usnul.

„Ne pro mě,“ zašeptala, i když už jí nevnímal. Chvíli ho pozorovala, dokud si nebyla jistá, že opravdu spí. Teprve poté si sama dovolila zavřít oči a přivítat spánek.

Další večer Trivet zjistil, že má kolem postele rozvěšené bylinky. Tak jako v jeho pokoji, když ještě žil u rodičů. Stačilo jen pár svazečků a Margaritě se tím povedlo z jejich komnat vytvořit jejich malý Talron. Tu noc poprvé Trivet usnul s klidem v duši a neprobudila jej žádná noční můra.