Příspěvky uživatele

Co ti na to říct. Je to prostě ještěrka

Právě že Frundorova reakce dává kurva smysl (pardon za ten výraz). Pokud si stále pamatuje na Lenku - a tady se asi shodneme, že kdo ji zažil, nikdy nezapomene a sem tam ho budí noční můry - tak představa, že je někdo ještě ráznější, než dokázala být ona, ho musela po dlouhé době naplnit pocitem, že by to mohlo vyjít. Pokud po jejich boku budou stát všichni zbylí draci...

No a co se týká Evy. Přeci jen ji trošku znám, že? :-)

Musím uznat, že Evin přístup se mi líbí. Vyprovokovat Frundora jsem si neuměla představit a ono to fungovalo. I když Eva spíš připomínku tornáda Lenky myslela jako menší výhrůžku. Pro Frundora to ale byla první jiskřička naděje.

Jinak zatím mám z Evy pocit, že ty své připomínky a hlášky (ať už nahlas, nebo v mysli) má jako takovou stěnu, za kterou se schovává. Prostě se díky nim drží stále ve vlastním světě a pomáhá jí to překonat krizi.

A že tu moji modrou ještěrku pozdravuji :-)

záleží asi i na druhu. Vím o jednom, co za posledních pět let nějak extra nepovyrostl. Prý je to druh, který je třeba na jaře zastřihnout, jinak se nerozrůstá. Tak se uvidí. Prý ho začnou pravidelně zastřihovat :-D

A dokážu si představit, že když má být Soumračný šeřík něco extra, tak asi taky jen tak dobře neporoste...

Hlavně představa Waldemara, jak bledne, když si uvědomuje, že koruna byla zahrabaná tam, kde jsou ostatky a že se na to mohlo přijít. Jako nápad je to hezký, ale to by tam nebyl tak velký keř. Spíše keřík - zas tak moc by se to do doby CZ nerozrostlo...

Meg a Trivet. Kdo by je neměl rád.
Mimochodem, ta následující kapitola bude muset být přepracována. Minimálně ve zmínce o neobvyklosti obřadu. Ale celkově mám pocit, že tam musím něco napsat jinak. Tak ještě uvidíme. Třeba tě i něco napadne

Kdyby Creagan tušil, co způsobím, tak uhasil oheň, snědl sýr sám a nechal by mi umřít hlady. Nebo by ho to minimálně napadlo :-D

Uf :-)

Dost mě děsí, jak dokonale si dokázala popsat Frundora. Ta panika, strach. Ve chvíli, kdy ucukl před dotekem, mi bylo až do breku. Když si člověk uvědomí, čím vším si musel projít, aby ho to tak moc zlomilo a změnilo...

Ironické pak je, že vlastně díky tomu, jak na tom je on bídně, nemá Eva čas myslet na sebe. Takže pokud někdy začne panikařit, tak až ve chvíli, kdy si bude jistá, že Frundor už je jakž takž v pořádku. A stejně si bude dávat pozor, aby jí přitom neviděl.

Opravdu jsem zvědavá, jak se bude příběh dál vyvíjet.

Jé, já nečekala, že mi budeš házeet komentáře sem. Zvláště když to čteš ve wordu na mobilu :-) Klidně mi piš na mail. Za každou připomínku budu ráda.
S tou atmosférou je to blbé. Psát to v přítomném čase, tak by to asi bylo na předělání. Ale zase, když se vezme v potaz, že to píše po skoro dvou letech retrospektivně... To by pak snad šlo odpustit, že je to takové jaké to je.
Pokud mi ale napadne, jak to upravit, tak to samozřejmě předělám

Nikde tak napsaný není. Zatím. Protože to nikdo nesepsal. A protože jsem to já, kdo mu zařídil tak krutý osud (se divím, že mě ostatní draci nechávají stále živou a zdravou), tak to taky budu já, kdo napíše o tom prvním kroku na cestě do tohoto dračího pekla

Tak čtenář neznalý původní verze by ani nepoznal, že se bavíš s Frundorem.

Jinak se ti povedlo popsat jeho stav.
Vystrašený - sám ze sebe? z ostatních? ze samoty? Kdo ví...
Bojácný - je až ironie, jak se změnil z toho sebevědomého draka, který svými radami a vlastně i trucovitým mlčením dokázal nemožné - pomohl Lence dospět
Podceňující se - i když vím, jak k tomu došlo, pořád nedokážu uvěřit, že si ta moje ještěrka přestala věřit

Prostě vypadá jak týrané štěně, které přesto, že vnitřně trpí, stále touží po lidském doteku a doufá, že jednou přijde místo rány pohlazení.

Můžu to číst stokrát a stejně tam ty překlepy budou a všechny nevychytám. Před přechodem na nové stránky se to holt bude muset projít celé znovu.

Co se týká toho vchodu, tak jsem myslela, že jsme se dohodly na tom, že tam vlastně není. Jen se Lence podařilo, že se propadla do tunelu právě v tom dubu (ono i v původní verzi se tamtudy dostala do tunelu). Další vchod už tedy nikdo nehledal a tam se dodělali jen schody dolů. Jinak tu louči tam dopíšu. I tak si ale myslím, že kdyby přede mnou někdo šel s loučí, tak budu mít pocit, že mě ta tma kolem mě obklopuje a uvítala bych, že jsem venku - to ale trošku přeformuluji, to není problém.

Kostrbatost dialogů byla účelná. Oni spolu prostě neumí mluvit. Neví jak na to a tak se snaží chovat vhodně jejich postavení. Že to pak vyznívá tak divně, to je jen přirozený výsledek. Ale zkusím se zamyslet jestli bych to nějak upravila.

A já prostě Creagana budu bránit zuby nehty. Ano, byl to jeho nápad! Ne, že by se rozhodl, že jí tam vezme. Jen si spíš před Trivetem a Meg posteskl, že Leona ho nikdy nebude moc poznat takového jaký doopravdy je. Protože ho nikdy nezažije v Talronu. Samozřejmě dovymyšlení a zrealizování onoho plánu bylo v Trivetovo režii. Ale první nápad vzešel z Creagana.

Jsem ráda, že i přes menší odpor ke čtení, se ti nakonec příběh líbil. A perfektně si to vystihla. Oba byli osamělí do chvíle, kdy si uvědomili, že tu mohou být jeden pro druhého.

Upřímně. Ono je méně Frundora už v nové verzi Draka. A taky to tomu nijak neuškodilo. U mě za omluvné dostane jednu celou kapitolu v Právu, která bude v jeho režii.

Souhlasím s mardom. Ten nadhled tomu hodně pomohl. A i když mi ostatní víme, že to tak veselé nebylo, tak ten příběh díky tomu povyskočil o mnoho úrovní. Četla jsem to hned po vydání, ale na mobilu odmítám komentovat... Proto sis musela počat až doteď.

A co se týká posezení s kamarády, tak to už jsme domluvily a za chvíli si obě doplníme psychickou energii :-)