Příspěvky uživatele
< návrat zpět
HA! To je možné :D Pardon.... *sype popel na hlavu*
Ohledně té dýky jo chápu, v pohodě byl to takový prvotní nápad po přečtení, nic tak zásadního. To s tím časem mi tady vadilo víc, protože je to škoda...
To nebylo že by tam ten keř neměl růst, ale takový ten pocit HA! ta věc je jistě důležité. Že by ta koruna byla pod ním? (to bylo první co mě napadlo.) Ale pak jsem si říkala že Ryko by tam určitě nesázel keř, ne v tomhle městě, že... Nějakou dobu už tam jistě rostl, takže proč a kdo by ho tam vysazoval? Načež mě napadlo, jestli tam Waldemar nepohřbil svou první manželku :D:D:D a keř nezasadil jako kamufláž. Proto ta otázka v předešlém komentáři :D
A Marysa, jo takhle to dává smysl :D
Chápu logiku té věci jen mě to překvapilo, to je celé :d
Tak jsem znovu přečetla i tento díl ba spokojenost :)
Tak jsem si přečetla znovu i tuto kapitolu, a asi bych neměla či vytknout. až teď mi došlo proč ty obvazy na nohou. Jo četlo se to pěkně normálně jsem si uvědomila jaký je rozdíl mezi Vreaganem a Martinem. Martin by s tím sýrem nikdy neustoupil... :D
Děkuji za přečtení a hlavně za pomoc a schválení Frundora. Pro mě je to zvláštně bolestivé psátr i když se snažím o všechen ten nadhled a cynizmus. Vím jaké to je být ve Frundorově kůži. Takže je to takové dost psycho :D Jinak si myslím že jsi to skvěle vystihla a pochopila, děkuji.PS: Já jsem taky zvědavá :D
Tak jsem si ten úvod přečetla znovu, líbí se mi stále ten nový styl, ale přijde mi přes to ten začátek takový kostrbatý. Ráda bych to nějak blíž přiblížila, ale nedaří sei najít slova. Řekla bych že na to, že tam Lenka pořád brečí a obchází kašnu a v panice pobíhá po Telmiru, to nemá žádnou atmosféru a působilo to na mě asi trochu uspěchané, ale možná už za tím hledám něco co tam není :) jdu já další musím to tentokrát dočíst celé, když už jsem dočetla i Cestu zpátky.
Tak já jsem ráda, že tě svým způsobem osvěžující styl vyprávění zaujal a nebude ti tedy vadit číst příběh znovu. Já se s tím setkala právě u korektur NP, kdy mi byla vyhozena celá scéna po smrti Caointiorn, kde Arthur mluví s Trevorem na kopci. Hodinu jsem se s Minatou hádala o tom, že ta scéna je důležitá, že je to právě ten nejtragičtější úsek, kteýr mě vždycky rozbrečí... A vyplynulo z našeho rozhovoru, že nejenže ona má pravdu, ale i to, že problém mého vnímání je ten, že jsem to psala z pohledu Arthura, který ten okamžik prožívá, ale užne z pohledu Arthura, který na to kouká s odstupem 20 let. Tohle byl takový pokus podívat se na původní text novýma očima. Očima ne toho, kdo je právě v té chvíli ve srabu, ale očima vypravěče, pro kterého je Eva jen knižní postava, nikoliv on sám.
Tak drž pěsti ať mi to vydrží, protože takhle opravdu zkouším psát víceméně poprvé a cítím se v tom jako ryba na suchu. Mě prostě humor nic neříká...
Jo tak to s tím flusáním ohně byl okamžitý nápad, prostě ta představa, že jsem někde, široko daleko nic, potřebuju močit a při cestě do lesa najdu mluvící zvíře co plive oheň, osloví mě jménem a začne mít depresivní řeči, když ten největší důvod k depresi tam mám já, prostě... usoudila jsem, že bych ho takhle asi okřikla (když jsme nervní namelu toho nejvíc) a potom úplně: Ty jsi kráva! ono to tady plive oheň, může tě to v mžiku usmažit na uhel a ty na to řveš... :D Přišlo mi to vtipné.
Evin přístup musel být hodně zkrácen, ale výsledek byl v podstatě stejný jako minule, jen jsem to očesala, uhladila, přidala nadhled akorát scéna s drakem se změnila, takže bylo potřeba i jinak reagovat.
Tak McGyver se přece dostane kdykoliv a odkudkoliv, když ho člověk potřebuje v Aldormě, tak má smůlu :d
S dalšími kapitolami to budu mít už asi těší, ale uvidím co z toho vyleze ;) Ráda bych zachovala tento odlehčenější styl.
Zvláštně řečeno, nemůžeš se přidat k holkám, ale nadhled se ti líbil stejně jako jim :D Ne, jká moc děkuji, že jsi si nové kapitoly a nový začátek přeci jen přečetla. Ano, je to velmi stručné, ale přišlo mi to lepší než okecávání něčeho, co stejně pochopí cca tři lidi na světě :D Díky.
To klidně můžeš :D Je to tvůj drak... Já ho budu znát jen jako uzlíček neštěstí, než se mi o povede přesvědčit, že je drak a má svou cenu :D
No, to nejspíš ani kdyby znal všechny ostatní příběhy, by ta kneusoudil, protože všude jinde jak říkáš je Frundor sebevědomí, občas trochu tvrdohlavý, zraněný po smrti Lenky jistě, ale stále převážně drak! Ne týraný domácí mazlíkček.. Díky za přečtení, jsem ráda, že nejsi zklamaná...
Asi jeden z nejkrásnějších epilogů, které jsem kdy četla. Připomělo mi to Letopisy Narinie, když se ti dospělí lidé najednou vrátili zpátky a byli opět dětmi... Jak se asi museli cítit? Dokonalé zakončení, krásného příběhu. Sice mi unikla ta Barbořina prosta k Frundorovi což mě mrzí, alel třeba ji najdu při nějakém dalším čtení. Díky