Příspěvky uživatele

Jedním slovem, dojemné: Jsem si jistá, že ani jeden z nás se nepohnul. Ten metr země mezi námi prostě zmizel a já jsem ležela v jeho náručí, ruce obtočené kolem jeho krku, jeho rty se tiskly na ty moje a voněl po šeříku. - Nejkrásnější věty z celé kapitoly.

Trivetova část v závěru ten dojem jen umocnila. Přes všechno co bylo dřív, byli spolu. Nikdy nevíš co máš, dokud to neztratíš, no není to tak? Ti dva potřebovali holt jednu ztřeštěnou holku, aby jim uštědřila další lekci.

taqdy budu mít trochu problém formulovat své dojmy. Na začátku kapitoly jsem se zasmála pošťuchováním Ryka a Colina. Camila se mi líbí čím dál tím víc.
Pak mě trochu vadilo, že Barbora nejdnou říká simeonovi, že to má odpřísáhnout jim a ukáže na Triveta s Frundorem, o kteém tam do teĎ nebyla jediná zmínka.

Ta druhá část se četla velmi pěkně, plynule Ryko a jeho břitký humor nezklame nikdy, Trivet jako člověk, ktwerému něco nedošlo byl také zajímavý. Rozhodně na to že je to vlastně před poslední kapitola, tak jsem hltala každé slovo.

Sorry, ale je zasedání rady, Colin kvůli tomu nebyl v komnatě a Waldemar je víc ve sklepení než kdekolvi jinde... Nemůže tam třeba jít jen ten jeho poskok, nebo to nějak časově dotáhnout? Tohle tady nesedí :D

Asi by bylo působivější kdyby Ryko zaryl Gerovi do břicha ten střep, než že se "vypůjčil" dýku.
Ale jinak dobré.

No ne, Barbora má nápad, který vypadá docela zajímavě a hlavně v rámci možností dobře! To se musí zapít! :D

A musí to být nutně sebevražda? Jakože Trivet by to mohl Rykovi ulehčit, i když ani to by nebyůl dobrý způsob. Si tak říkám, jak by pak Barbora koukala :D Co všechno by to znamenalo do budoucna. Oni tam dole nemůžou vědět, že naděje je na cestě to by teprv byla tregédie, kdyby tam Ryko vypustil duši

Barbora to opravdu nemá lehké. A to co řekla Camila, to bylo moc povedené.

Scéna ve vězení taky ušla. Waldemar je tupec a Marysa moc špatná herečka, ale přesto vzbudila v Trivetovi marnou naději. Inu tonoucí se něčeho chytit musí...

Scéna před radou byla působivá. Krátká, výstižná, hezká reakce. Krátké setkání s Marysou, copak jí na Barboře asi zaujalo? A to co mě zajímá ze všeho nejvíc? Proč tam do prkýnka roste ten keř?!!!

Trivet a jeho zoufání v cele mě mále rozplakalo. Rozhodně je to jedna z těch podařenějších kapitol, čím víc se tvůj příběh chýlí ke konci tím lepší z něj mám pocit.

Páže jeho ženy? To je trochu divné, ne? Minimálně mě to tedy zarazilo, kdyby nic jiného :D
Camila se mi líbí. V té jednorázovce z mládí jsem si ji tolik neoblíbila ( i když ztřeštěná bylasprávně) ale tady působí dobře, zatím.

Druhá pasáž s Marysou byla opět povedená. Trivet si zachovává zdravý rozum, věřím že mu to pomáhá přečkat ty chvíle v kobce. JE to napínavé :d

Konečně z něj vypadlo něco konkrétního a užitečného. - Tohle přesně chápu, tyhle pocity :D (Za mě velké pluis za atmosféru první části s Barborou.)

Hurá, konečně Marysa! :D Přiznávám, že po té jednorázovce s Rykem a Marysou jsem se na ní moc těšila, takže jsem ráda že jsem se konečně dočetla do pasáže, kde jsi ji použila. Bylo to tedy takové rychlé, ale chápu, že nebylo vlastně co ani proč protahovat. Kapitola se četla hezky a lehce. Děkuji.

Tak jsem si to tedy konečně přečetla. (I když jsem to zprvu hrozně dlouho odkládala, protože jsem si k Leoně nikdy nenašla vztah.) Co k tomu říct?

Předně, jsem našla pár chybějících slov, některá slova dvakrát ve větě, kde by měla být jen jednou, nějaký ten překlep (samé prkotiny) :D. Trochu mi přijde jako hloupost, že by trivet vedl Leonu tunelem a nevzal s sebou ani louči (popsalas cestu tmou a ze kterého Leonu vysvobodilo světlo na konci). Další věc jen, že si nemůžu vybavit od kdy je tunel přímo pod vykotlaným dubem... (ještě že doplňkový příběh Právo volby byl nakonec z NP vyřazen, protože pak by to byla tragédie :D)

Ale teď k samotnému příběhu. Bylo to smutné. Dvakrát mi bylo málem do breku. Ty dialogy byly trochu kostrbaté (řekneme, že vím že je umíš lépe) ale ve výsledku se mi povídka překvapivě líbila. To období se ti povedlo popsat vlastně dokonale. Oba charaktery z toho vyznívají dobře. Oba se cítili osaměle a nakonec pochopili, že si mohou být oporou. Co víc mohli chtít?

PS: Zajímalo by mě jak dlouho musel Trivet do Creagana hustit, aby tenhle výlet uspořádal, protože mi nikdo nenamluví, že to bylo z Cregovo hlavy :D

To se bude mít. Jako on tu bude, jen asi vynechám jeho linii a b bude jen v dialozích. Popisovat jednu věc ze dvou úhlů pohledu je sice dobré v RP, ale už ne v povídce...

Jsem ráda, že se to takhle čte lépe, snad se mi to podaří udržet a skoubit i s pasážemi, které bych ráda zachovala. Bude tu asi mnohem míň Frundora, ale snad vám to vynahradím právě pro mě netypickým pojetím.

PS: Už se moc těším

Inu minulé to bylo rozhodně depresivnější, ale bylo mi vysvětleno, že čtenáři nechtějí číst o depresích hlavních hrdinů :) Vynechala jsem věci, které by stejně neznámému čtenáři nic neřekli a pokusila se tomu vetknout špetku nadhledu. Jsem ráda, že se to líbilo.

Ohledně toho jestli je mi líp, řeknu to takhle: Korektury mám hotové, podklady odeslané do nakladatelství, příští týden bych se měla dozvědět o dalším postupu. Kuchyni mám vymalovanou, děti mají prázdniny, našla jsem si psychiatra, teď sháním psychologa dceři, od pondělka se sice vracím po dovolené do práce, ale to se zvládne. Takže až na to že mi chybí kontakt s kamarády se cítím dobře ;) minimálně se nehroutim každých 15 minut. :)

Těším se, neboj :D

Tak jsem si to konečně přečetla, jak jsem slíbila. Pro mě osobně má ta chvíli zvláštní nádech. Takový, že nevím co si myslet. Jakoby ani Cormac, ani Adamar neměli zájem nic ukončovat. A přestože Cormac otce nenávidí, nechce se ho vzdá a pořád ho obdivuje. Ne že by se to nedalo pochoit, ale čekala jse masi něco maličko jiného. Nedokázala jsem si užít ani jednu ze stránek atmosféry, která se v prologu střídala jako na kolovratu.
Pak je zvláštní že přijedou ke klášteru, vidí impoizantní strohost a pustotu, ale najednou je osloví opat (kde se vzal tu se vzal) a z ničeho nic je tam zástup mnichů, kterých si nikdo před tím nevšiml. Já ti nevím, je to takové zvláštní, ale dialogy v klášteře dobrý :) Jsem zvědavá co z toho bude.

To jsem ráda, že je sympatický. Je to vlastně takový docela obyčejný mladík, který přesně jak říkáš, neví kdo je ani co chce. Ano, Frederika jsem zvolila záměrně :D I když jeho celé jméno zní Norton Frederik Derw z čehož vyplývá nejen to, že využívá raději své prostřední jméno, ale i to, že je synem vévody z Ullumanu, který až se dozví, kam mu ratolest utekla, bude zřejmě velmi nadšen :D
Jsem ráda, že se mi atmosféra povedla, nebylo to zrovna jednoduché. První část kapitoly, šla relativně sama, ta druhá už hůř, protože mi scéna přišla děsně komplikovaná, i když jsem přesně věděla co se tam má stát.
Děkuji že sis to přečetla a těší mě, že jsi navnazená. Díky moc.